Čím čilejší ruch dětí, tím větší může být intenzita hluku, který se šíří do okolí. Jak na takovou situaci nahlíží právo z pohledu sousedských imisí? A může jít o nepřiměřené obtěžování sousedů?
Nastíněnému tématu se věnoval Nejvyšší soud (NS) ve svém nedávném rozhodnutí (22 Cdo 1002/2026). Předně je nutno uvést, že dle NS jsou imise objektivní skutečností. Zákon poskytuje ochranu proti nim bez ohledu na to, zda jsou vyvolány úmyslně, vědomě či nikoliv. Obtěžování je také třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci.
Povinností soudů je pak v každém konkrétním případě vždy zjistit, s přihlédnutím ke všem skutečnostem, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry, jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě. Je tedy nutné zkoumat jednak poměry místní (poměry přímo daného místa) a současně poměry druhové (poměry v obdobných lokalitách). Soudy také musejí zohlednit druh pozemku, na nějž imise dopadají, za účelem zjištění jeho obvyklého užívání, aby pak na základě toho mohly uzavřít, zda je vlastník v tomto obvyklém užívání v důsledku imisí podstatně omezován či nikoliv.
V konkrétním případě posuzovaném NS vyšly soudy ze zjištění, že hluk způsobený denním provozem školky (v pracovní době od 1. 9. do 30. 6.) není způsoben nadměrnou hlukovou reprodukcí, ale jedná se o běžný hlasový projev dětí, který je přirozeným jevem spojeným s péčí a výchovou dětí. V obci po dobu denního provozu školky probíhají i jiné činnosti, které jsou zdrojem hluku, včetně vysokého zdroje hluku z blízké silnice. Na přetřes přišel i provoz příměstského táboru v době letních prázdnin (soudy však jeho provoz nepovažovaly za činnost nepřiměřenou místním poměrům, když tento se v podstatě nelišil od provozu školky mimo prázdniny a trval jen po třetinu letních prázdnin).
Soudy tak v konkrétním případě dovodily, že imise způsobené činností školky při denním provozu, ani v době letních prázdnin, nejsou nepřiměřené místním a druhovým poměrům a současně podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků sousedů. Faktický způsob využití pozemků k předškolní výchově i zájmové činnosti pak nebyl shledán v rozporu s právními předpisy, když současně (navíc) vyhovoval požadavkům územního plánu.
