Oddlužení však není určeno těm, kteří se pouze snaží zbavit dluhů, aniž by poctivě poskytli svůj majetek a příjmy k uspokojení věřitelů.

Insolvenční soud může návrh na povolení oddlužení zamítnout z několika zákonem stanovených důvodů. Může tak učinit zejména tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník návrhem sleduje nepoctivý záměr, nebude-li schopen hradit zákonem vymezené pohledávky a náklady oddlužení nebo pokud dosavadní výsledky řízení dokládají jeho lehkomyslný či nedbalý přístup k plnění povinností. Překážkou může být také skutečnost, že dlužníkovi bylo v posledních dvanácti letech pravomocně přiznáno osvobození od placení neuspokojených pohledávek zahrnutých do předchozího oddlužení. Zákon stanoví i další překážky, u některých z nich však připouští výjimku z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Z rozhodovací praxe soudů pak např. vyplývá, že nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Soud zároveň nemusí mít nepoctivý záměr dlužníka prokázaný s naprostou jistotou. Stačí, pokud konkrétní okolnosti případu důvodně nasvědčují tomu, že dlužník chce oddlužení zneužít.

Za jeden z příkladů nepoctivého záměru lze označit situaci, kdy dlužník před zahájením insolvenčního řízení převádí svůj majetek do svěřenského fondu tak, aby jej nebylo možné použít k uspokojení věřitelů. Samotné založení svěřenského fondu však ještě nepoctivý záměr neprokazuje.

Vždy je třeba hodnotit konkrétní okolnosti, zejména kdy a proč byl majetek do fondu převeden, jaké dluhy již v té době existovaly, jaké postavení má dlužník ve fondu a zda z jeho jednání vyplývá skutečná snaha vypořádat se s věřiteli (29 NSCR 4/2026).

K tomu je též nutno doplnit, že dlužník nesmí věřitele nijak omezit ve volbě způsobu oddlužení a že při podání návrhu na oddlužení je dlužník veden poctivým záměrem tehdy, nečiní-li kroky k tomu, aby takovou volbu věřitelům ztížil, omezil či znemožnil.