Třiadvacetiletá bojovnice z Mostů u Jablunkova cítí po zákroku úlevu a říká, že ji vpřed žene právě sport. V minulosti závodně kombinovala fotbal a alpské lyžování, ve kterém má šanci startovat i na paralympiádě.

„Byly dny, kdy jsem se vůbec nepohnula. Každý den teď zažívám radost. Je pro mě povzbudivé, že i s jednou nohou můžu dělat věci, které mám ráda.“Kateřina Burová

„Po amputaci se mi ulevilo, ale bolest vychází z nervového systému a úplně nezmizela. Chce to hlavně čas,“ uvedla v úvodu rozhovoru Burová.

S problémy se potýkala od patnácti let, kdy ji z ničeho nic začal bolet kotník. „Mysleli jsme si, že z přetížení z lyží a fotbalu,“ vysvětlila.

Tehdy lyžovala za Sokol Mosty a fotbal hrála za Baník Ostrava, ze kterého se dostala až do české reprezentace žen do 19 let.

„Nemyslím si ale, že bych to přeháněla. Trénovala jsem třikrát týdně, v létě fotbal a v zimě lyže. Nebyla jsem nějak přehnaně ambiciózní. Ve škole jsem neměla ani individuální plán. Letní přípravu na lyže jsem ani nepodstupovala, byla součástí fotbalu,“ přiblížila.

Doktoři uzavřeli případ jako zánět šlach. „Dostala jsem sádru, která to asi celé vyprovokovala. Po dvou týdnech mi ji sundali, protože se bolest zvětšovala,“ pokračovala.

Fotbal hrála pod prášky

Kateřina si dala od sportu rok pauzu. I když problémy přetrvávaly, zkoušela se vrátit k fotbalu. Ještě v srpnu 2020 se účastnila reprezentačního kempu do 19 let, ale trénovala a hrála zápasy s prášky proti bolesti.

„Postupem času jsem zvládala stále méně a méně. Měla jsem problém vydržet poločas. Léky nezabíraly. Bylo těžké si přiznat, že to dál nejde,“ upřesnila.

Vše vyvrcholilo na začátku roku 2022, kdy se začalo ozývat i koleno. Nechodila nikam, jen ležela. To trvalo zhruba rok a půl.

„Nohu jsem měla pořád oteklou. Většinu času mi hořela, jako bych měla u kotníku ohnivou kouli. Nejhorší to bylo v létě. Pořád jsem ji musela chladit a nevěděla jsem, kam ji strčit, abych se bolesti na chvíli zbavila. Noha střídala barvy, červenou, modrou, fialovou. Teplotní rozdíl byl i dvanáct stupňů,“ přiblížila.

Za sedm a půl let podstoupila nespočet vyšetření. „Zkoušeli jsme všechno možné. Byla jsem i na onkologii. Na jednu stranu bylo super, že nenašli rakovinu, ale nejhorší byla nejistota. Vždy jsem počítala s tím, že se něco najde a začnu se konečně léčit. Vyšetření ale nic neukázala, nebylo se čeho chytit,“ podotkla.

Diagnózu se dozvěděla až loni. Lékaři ji sdělili, že všechny problémy vycházejí z míchy, v noze nemá co bolet. Ovšem mozek si myslí něco jiného. „Hospitalizovali mě a nasadili léčbu. Rozvinula se mi ale po dvou dnech infekce a zavřely se mi tepny v postižené noze. To byla poslední kapka. Bála jsem se už o svou zdravou nohu a záda. Nebylo už na co čekat,“ řekla.

S nemocí se smířila, vpřed jí žene sport a další sny

Kateřina Burová dodala, že její nemoc je v ČR vzácná. „Asi bych spočítala na jedné ruce, kdo přišel kvůli tomu syndromu u nás v republice o nohu. Ale smířila jsem se s tím. Jsem nastavená tak, že to není žádná katastrofa. Pořád je dost věcí, které můžu dělat a sport je skvělým nástrojem, jak se z toho nezbláznit,“ přiznala.

Doplnila, že měla obrovskou podporu doma i ve škole. „A jsem vděčná fyzioterapeutce Gabriele Rozprýmové a lékařce Silvii Piegzové, že mi zachránily koleno. Hodně mi pomohl i doktor Lubomír Vrzal,“ doplnila studentka zdravotnické školy v Ostravě.

Doplnila, že vpřed ji nežene jen sport. „Snů mám hodně. Chci chodit, být soběstačná. Chci dokončit školu. Přerušila jsem maturitní ročník. Zdravotní sestřička ze mě nejspíš nebude, dvanáctihodinové směny jsou náročné. To bych s jednou nohou nezvládla. Ale mohla bych pracovat jako masér, fyzioterapeut. I tato představa mě posouvá dál. Jsou to práce, které by mě naplňovaly,“ uzavřela Burová.

Vrátila se k lyžování, má šanci na paralympiádu

Kateřina Burová se v poslední době vrátila k lyžování. Na jedné noze se znovu učí sjíždět kopce. „Už jsem startovala na dvou závodech, ale moje výsledky se nepočítaly do soutěže. Nejdříve potřebuju, aby mě podle lékařského vyšetření zařadili do nějaké kategorie. To mě čeká koncem roku,“ vysvětlila Burová.

Upřesnila, že jezdí slalom a obří slalom. Možná zkusí i Super-G. „Aktuálně jsem asi jediná stojící holka v ČR. Vnímám, že je šance, abych závodila na mistrovství světa a paralympiádě,“ doplnila.

Především si ale užívá, že může lyžovat. „Byly dny, kdy jsem se vůbec nepohnula. Každý den teď zažívám radost. Je pro mě povzbudivé, že i s jednou nohou můžu dělat věci, které mám ráda,“ řekla Burová. „A také si užívám, že noha není permanentně v zánětlivém stavu. Zatím se mi infekce rozjela (od amputace) jen dvakrát, ale zato pořádně. Právě záněty mi znemožňují, abych nosila protézu, protože se bolest zhorší a trvá delší dobu, než se to srovná do normálu.“

Má i vlastní webové stránky, kde popsala svůj příběh. Vypsala zde i sbírku, na kterou ji může kdokoli přispět na léčbu i pomůcky. Pojišťovna jí uhradí buď klasickou protézu, nebo invalidní vozík.

„Hodilo by se mi ale obojí. Vozík především doma, abych si například přenesla snídani a byla samostatná. Klasickou protézu na pohyb venku. Tu ale zatím nemám, chodím o berlích. Nejdříve se musí uklidnit nervový systém,“ řekla Burová. „Jezdím při komplikacích i dvakrát týdně do centra léčby bolesti v Praze. Jinak tak jednou měsíčně. Výdajů je dost. Děkuju všem, kdo mi už přispěli,“ dodala.

K tréninku jí stačí jeden pár lyží. Časem ale bude potřebovat sportovní protézu, která vyjde na čtvrt milionu. „Zatím to není aktuální. Musím jít postupně a naučit se chodit s klasickou. Ale určitě se bez ní neobejdu, pokud chci ve sportu něco dokázat,“ popsala.