Vitální chlapík před čtyřmi lety během výstavy v třineckém muzeu zaměřené na historii sportu v regionu prozradil, že jej k cyklistice přivedl historicky první ročník Závodu míru v roce 1948. Část jedné etapy viděl na vlastní oči, protože projížděla naším krajem, a zanechala v něm silný dojem.

V té době ještě neměl v necelých dvanácti letech vlastní kolo, ale umanul si, že si na něj našetří. Současně jej nadchla i kniha Praha-Varšava, největší závod Jana Veselého. Čtenářům přibližovala svět cyklistiky formou příběhů i rad, jak pečovat o kolo a vylepšovat ho.

Tehdy ještě nic nenasvědčovalo tomu, že bude Jan Klus patřit ve své době k nejlepším cyklistům. Sám se směje při vzpomínce, že v náborovém závodě z Třince do Mostů a zpátky skončil v roce 1953 beznadějně poslední. Pomohlo mu ale, že narukoval na základní vojenskou službu do Českého Krumlova, kde jej zařadili do známého cyklistického oddílu. V letech 1957 až 1960 byl už součástí širšího národního týmu.

Během kariéry vyhrál zhruba osmdesát závodů. O startu v Závodě míru jej připravilo jen zranění. V několika závodech dosáhl nejlepšího výsledku z československých reprezentantů, například na etapách v Paříži a Rumunsku.

Po konci kariéry zůstal u cyklistiky v roli trenéra a rozhodčího. Ještě před pár lety stále jezdil na kole, ale po těžkém covidu se svého koníčku musel vzdát. Přehled si ale udržuje a sleduje všechny dostupné cyklistické závody v televizi. Na Eurosportu aktuálně hltá Vueltu, předtím si nenechal ujít Giro a Tour de France.

Profesní život spojil s Třineckými železárnami, ve kterých pracoval od roku 1954 až do důchodu v roce 1996. Začínal v 10. zámečnické dílně a později působil u potrubářů. Odskočil si pouze na základní vojenskou službu do Českého Krumlova. Se ženou Zuzanou prožili společně téměř 55 let a spolu s ní vy choval syny Jana a Romana.

TŘINECKÝ HUTNÍK JE JEHO SRDCOVKA, RECEPT NA DLOUHOVĚKOST NEMÁ
Třinecký hutník je řadu let nedílnou součástí jeho života. „Co si pamatuji, tak Hutník jsme doma vždy měli. Je to jeho srdcovka. Otec ho nosil vždy z železáren, a když odešel do důchodu, stal se jeho předplatitelem. Každý týden netrpělivě čeká, až mu dorazí do schránky,“ zavzpomínal syn.

Noviny má vždy pečlivě pro studované a při návštěvách pak rodinu seznamuje s novinkami z Třinecka. Zajímá se přitom nejen o sport, ale také o dění ve městě, nové stavby nebo plánované projekty. Pravidlem je také jeho upozornění na článek, který podle něj rozhodně stojí za přečtení.

Posledních pár let žije v Domě s pečovatelskou službou v Bystřici, kde má podle rodiny dobrou společnost svých vrstevníků, a díky obětavým pečovatelkám potřebné zázemí. Připravují tam pro ně zajímavé kulturní a společenské programy, ale také cvičení pro seniory. Často ale tráví také čas s rodinou mimo zařízení.

O víkendu se v Bukovci uskutečnila oslava jeho významného životního jubilea. Nechyběla dobrá nálada ani vzpomínky. Oslavenec podle svých blízkých překvapil nejen vtipným proslovem, ale také tím, jak dlouho se dokázal bavit.

Došlo také na otázku, která se při podobném jubileu nabízí – jaký má recept na dlouhověkost. Odpověď však žádný tajný návod neodhalila. „Řekl mi, že ho nezná, ale poradil mi, ať dělám, co mě baví a ať si dávám to, na co mám chuť. Jen to nemám přehánět,“ prozradil syn.

A možná právě v tom se skrývá jeho vlastní recept – zůstat aktivní, zajímat se o dění kolem sebe, mít své záliby a umět si život užít.