Vaše jméno a příjmení poukazují na váš cizokrajný původ oprávněně?
Jsem Čech. Máme rodinu i na Slovensku. Jedna paní účetní si kdysi myslela, že jsem z Ruska. Obuch je ruské příjmení, často se mě na ně ptají. A pokud jde o moje jméno – mám o čtyři roky staršího bratra. Když jsem se narodil, doma se ho ptali, jaké jméno mi mají dát. Řekl: Max. A tak mi nakonec dali jméno Maxim.
Jste odchovancem Baníku Ostrava?
Ne. Jsem z Vratimova, kde jsem také s fotbalem začal. Na první trénink mě táta zavezl, když mi bylo pět let. V deseti jedenácti letech jsem přešel do Baníku. V osmnácti jsem odešel do Frýdku-Místku, kde jsem působil dva a půl roku. Odehrál jsem skoro všechny zápasy, až na několik v závěru loňské sezony, kdy jsem byl zraněný.
Fotbalové geny jste sdělil po tátovi?
Táta hrával fotbal a děda hokej za Vítkovice. Kdysi dávno byl dokonce v československé reprezentaci pozemního hokeje. Jeho klub vyhrál mistrovství Československa. Pak je čekal nějaký reprezentační turnaj. Já hokej nikdy nehrál, dokonce neumím ani bruslit.
V posledních třech sezonách jste dostal vždy přes deset žlutých karet. Na hřišti jste muž na černou práci?
Ano, jsem defenzivní záložník. A celkem brousek. Některé žluté karty byly zbytečné, v posledním půlroce jsem si už na ně dával větší pozor, protože ve druhé lize se sčítají.
Koho, jak jste zmínil, z brousků, ať už českých nebo světových, máte nejraději?
Dříve se mi líbil Adam Jánoš, co hrál v Baníku. A ve světě – hodně trenérů mě přirovnávalo ke Gennaro Gattusovi. Fotbalově mám k němu hodně daleko. Snad jen tu zarputilost.
Zmínil jste, že na jaře jste si dával větší pozor na žluté karty, za které je ve druhé lize stopka. V Třinci se o vás mluvilo už v zimě…
První kontakty proběhly už vloni na podzim a v zimě se to pak řešilo. Kvůli nějakým banalitám to tenkrát nevyšlo, až teď v létě. Jsem rád, že si konečně mohu zahrát profesionální soutěž.
Máte v ní za sebou přes půl hodiny. Jak na vás druhá liga působí?
Za těch třicet minut jsem moc velký rozdíl neviděl. Zásadní rozdíl bude asi v tom, že intenzita zápasu neupadá, od první do poslední minuty se hraje na krev. Ve třetí lize od 70. minuty hodně hráčů, jak se říká, umírá…
Byl pro vás Třinec krokem do neznáma?
Proti Třinci jsem hrál asi šestkrát. Porazili jsme ho akorát v prvním zápase, jednou jsme remizovali a zbylé prohráli. Říká se, když někoho nemůžeš po razit, tak se k němu přidej. A tak jsem to takhle udělal. Renda Dedič nám dal gól skoro v každém zápase. Pamatuji si jej jako zabijáka, což ostatně potvrzuje na trénincích.
Doslechl jsem se, že ve volném čase si rád zahrajete golf. Vyčistíte si při něm hlavu?
Ke golfu mám docela blízko, protože mamka, její přítel i její bratr ho hrají už delší dobu. Začal jsem hrát s bratrancem a s kamarády. Je to úplně jiný sport než fotbal. Golf je takový klidný a atmosféra je také úplně jiná, když jsou všichni hezky oblečení. Zatím jsem v začátcích, ale chtěl bych získat zelenou kartu a začít hrát pořádně. Přijde mi to jako skvělé odreagování.
Říkáte, že fotbal vám zatím jde lépe?
To rozhodně. Myslím si, že se to ani nezmění. Golf je velice náročný na techniku. Mám to stejné jako ve fotbale, hraji ho spíše silově než technicky.
