„Začínal jsem v zámečnické dílně, kde nyní tryskají konstrukce. Nějakou dobu jsem pracoval i na drobném kolejivu a tři roky jsem byl na montážích v Kazachstánu,“ vypočetl čerstvý penzista s tím, že po zahraniční misi se vrátil zpět do 6. zámečnické dílny, kde 32 let působil na vratné trati.
Nyní František Adamčík odstartoval další životní etapu. Přeje si, aby byl hlavně zdravý a mohl doma něco kutit, věnovat se zahradě a podobně. „Mým velkým koníčkem jsou pejsci. Dokonce u nás ve Vendryni, kde máme kynologický svaz, dělám výcvikáře,“ řekl muž, který při odjezdu z poslední šichty vyzdvihl kolektiv, se kterým poslední roky ve werku pracoval: „Byl výborný a spolehlivý!“
Překvapení od spolupracovníků
Když se blížila jeho poslední směna, rozhodli se kolegové připravit mu překvapení, na které jen tak nezapomene.
Shodli se, že si zaslouží speciální odvoz ze zaměstnání „jako kdysi“. Od nápadu k realizaci nebylo daleko.
„Jeden z kolegů, Jaroslav Fusík, je fanda do renovací veteránů, a tak na Františka Adamčíka při odchodu z poslední směny čekalo překvapení v podobě odvozu francouzským veteránem Donnet-Zédel z roku 1926,“ řekl Dušan Vápeník, zástupce vedoucího provozu Válcovny A, B a DK.
„Když vyšel ze šatny, netušil, co ho čeká. O to větší bylo jeho překvapení. Symbolická jízda stoletým automobilem byla důstojným poděkováním za dlouhá léta poctivé práce a spolehlivosti, které po sobě na pracovišti zanechal,“ dodal Vápeník.
Rozloučení po letech poctivé práce
„S Františkem Adamčíkem se znám již téměř 20 let, a to od svého nástupu do funkce vedoucího střediska blokovny a vratné tratě v roce 2006. V té době byl členem přestavbové čety, která zajišťuje přípravu válců a válcovacích armatur především pro vratnou trať. František Adamčík byl vždy velmi svědomitým a spolehlivým zaměstnancem. Právě za svůj dlouhodobý přístup k práci byl v roce 2021 navržen na ocenění Zaměstnanec roku. V posledních letech mě na něm zaujalo zejména to, že když přišla řeč na možnost dřívějšího odchodu do důchodu, nikdy o něm vážně neuvažoval. V rámci přestavbové čety navíc vždy panovala výjimečná atmosféra, která měla blíže k rodině než k běžnému pracovnímu kolektivu,“ shrnul Dušan Vápeník.
