Vystudoval konzervatoř v Ostravě, jeho prvním působištěm byla loutková scéna Bajka v českotěšínském divadle. Už několik let je hercem Divadla loutek Ostrava. Ve zdravotnických zařízeních coby zdravotní klaun navštěvuje děti a seniory. A stále hraje v lidové kapele Lipka.

Věnujete se hudbě, loutkoherectví, jste také zdravotní klaun. V kolika letech vlastně začala rozmanitá umělecká činnost?
Bylo to asi ve třetí nebo čtvrté třídě u paní Krystyny Mruzek. Nejdříve jsem působil v souboru Torka, později jsem začal hrát v Lipce. V patnácti letech jsem nastoupil na konzervatoř v Ostravě jako student herectví.

Nějakou dobu jsem působil v loutkové scéně Bajka v Českém Těšíně a posléze jsem uspěl v konkurzu Divadla loutek v Ostravě, kde působím dodnes. Utíká to, už je to asi osm let. Konkurz na zdravotního klauna jsem udělal zhruba před třemi lety v Praze.

Zdravotní klauni přinášejí naději, radost a smích především do nemocnic a domovů pro seniory…
Dobročinná organizace Zdravotní klaun funguje od roku 2001. Sdružuje sto klaunů, v moravskoslezském kraji nás je jedenáct.

Organizace má několik programů. V rámci toho základního ve dvojicích navštěvujeme nemocnice. Máme na sobě lékařské pláště, elegantní boty, vysoké ponožky, krátké kalhoty, košili motýlka a červené nosy. Přicházíme na vizitu – jako součást personálu. Vnímají nás tak i zdravotní sestry, oslovují nás sestřičko anebo pane doktore. Chodíme po pokojích a snažíme se vnést optimističtější atmosféru než je ta, která tam panuje.

Pacienty bavíte vtipnými scénkami nebo spíše legračními historkami?
Ne. Obvykle je přicházíme vyšetřit, jenže během toho se vždy něco přihodí. A na základě toho vybíráme odpovídající situační humor. Navštěvujeme děti ve špitálech, chodíme také za seniory na geriatrii.

Jak jste se vlastně stal zdravotním klaunem?
Byla to náhoda. Jednou jsem potkal kamarádku z konzervatoře. Prozradila mi, že se dostala mezi zdravotní klauny a ať to prý zkusím také. Pokaždé, když byl v Praze nějaký konkurz, jsem hrál s kapelou Lipka.

Jednou mi zavolala jiná kamarádka a poprosila mě, zda bych nepřišel na výpomoc. Hrál jsem na housle a ostatní klaunovali. Když jsem je viděl, řekl jsem si, že to musím zkusit. To bylo ve středu.

Vrátil jsem se domů a druhý den jsem zaslal životopis a motivační dopis. V pátek mi volali, jestli v sobotu mohu přijet na konkurs. Do Prahy jsem vyrazil na otočku. To už bylo druhé kolo, pak proběhlo ještě třetí. Ze 120 uchazečů nás vybrali pět.

K úspěchu vám pomohly letité herecké zkušenosti?
Dá se říct, že ano. Mezi zdravotními klauny nejsou jen herci, byť je jich asi šedesát procent. Patří mezi ně také učitelé, improvizátoři, hudebníci, je mezi nimi ajťák, evangelický pastor a také lidé věnující se dětem.

Vraťme se téměř na začátek. Proč jste se v patnácti letech rozhodl pro konzervatoř?
Bavila mě hudba, na základní škole jsem se účastnil recitačních soutěží. Můj táta hrál skoro celý život ochotnické divadlo v Milíkově. Asi jsem to měl v sobě.

V českotěšínském souboru Bajka jste působil pod uměleckým šéfem Jakubem Tomoszkem?
Ano. Potkal jsem tam fajn partu. Kuba vede Bajku velice dobře. Bajka je na vzestupu, daří se jí výborně. Spolupracuje se zajímavými režiséry, vloni získala dvě prestižní ceny. V Bajce jsem působil asi čtyři roky. Dostal jsem moc hezké role, hrál jsem například Boha, Otesánka, Jeníčka. Řekl jsem si, že bych chtěl vyzkoušet něco nového.

A tak jste zakotvil v Divadle loutek v Ostravě?
V Bajce nás bylo šest sedm, v Ostravě je nás asi sedmnáct. Divadlo loutek je prestižní adresa, v českém loutkařství má zvuk, spolupracuje s renomovanými českými režiséry. Ale ti už jsou teď v Bajce také.

Je pro vás vaše práce koníčkem?
Ano, je to tak. Herectví mě velice baví. Má to však jeden háček – hodně cestujeme, ať už po republice nebo různě po Evropě, takže doma moc často nejsem. A když ano, snažím se to mé skvělé ženě a dvěma úžasným dcerkám vynahradit.