Na Girové opět stojí salaš. Po 60 letech

Na malé polaně kousek nad chatou na Girové zněly v sobotu trombity, cinkaly zvonky pasoucích se ovcí a při mši svaté zaznělo i slovo Boží. Důvodem této slavnosti bylo představení repliky pastýřské „kolyby“, kterou vlastními silami vybudovala skupina nadšenců z okolních obcí.

V sobotu 8. srpna byla kousek od chaty Gírová otevřena replika pastevecké salaše, koliby. Foto: toj

Slavnost si nenechala ujít řada lidí. Jak řekl jeden z iniciátorů tohoto počinu Jan Michalik, smyslem je napomoci obnově salašnictví v okolí Girové a zachovat tradice předků. Od nápadu k sobotní slavnosti uběhly dva roky.

„Nápad postavit ‚kolybu‘, nebo chcete-li salaš, se u mě zrodil ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že se má v Bukovci bourat jedna roubenka. Okamžitě jsem oslovil tesaře Władysława Zogatu, s nímž jsme si řekli, že tu salaš na Girové prostě postavíme,“ vzpomíná Michalik.

Oslovil sponzory, vyřizoval administrativu, organizoval brigády. „Důležitá byla ochota dárců, sponzorů, bez nichž by nic nevzniklo. Část prostředků se podařilo získal také z veřejné sbírky na platformě Donio. Díky podpoře našeho MK PZKO Piosek jsme mohli založit veřejnou sbírku, kterou právně zaštítila naše místní organizace,“ připomíná.

Všichni, kdo se na stavbě podíleli, to dělali ve volném čase a bez nároku na odměnu.

„Spojil nás společný zájem obnovit na Girové po dlouhých letech pastýřské tradice. Dosud se roubenky spíš bouraly. A já se nebojím říct, že tento počin je důkazem toho, že ze starého lze udělat něco nového. Důležité je obnovovat a navázat na to, co tu pro nás zanechali naši předkové,“ říká jeden z členů spolku Salaš Girová.

Stavba přišla na zhruba 300 tisíc korun. Základ stavby je ze starého dřeva, střecha z modřínových šindelů, včetně dřevěných, ručně dlabaných okapů, které jsou podle stavitelů v rámci Evropy unikátní.

Sobotní setkání u nové ‚kolyby‘ si nenechali ujít ti, kdo se o její vznik zasloužili a nechybělo mnoho místních osobností.

Například známý folklorista Karol Daniel Kadłubiec zavzpomínal, jak okolo roku 1950 chodil na Girovou se svým otcem. V té době byl prý vrch holý a byl z něj krásný výhled na všechny strany. „Mám to tady strašně rád a doufám, že to místo ožije, bude se využívat pro setkávání, bude se tu hrát a zpívat. Prostě, že to tady bude žít,“ prohlásil.

Jak zmínil ve své řeči Jan Michalik, salaš je k dispozici také turistům. Přes Girovou totiž prochází Stezka Českem, takže zájemci o nocleh se jistě najdou.

Další zprávy z regionu