„Je mi šestnáct let, řidičák ještě samozřejmě nemám. Ale není to pro mě nic nového. I v žácích jsem jezdil na Borek pokaždé na kole. Mám to z domů jen deset minut a přijde mi to rozumnější. Nemusím čekat na autobus, nebo někoho otravovat, aby mě zavezl. Navíc jízdu na kole mám moc rád,“ vysvětli Mrózek, jeden ze čtyř brankářů v aktuální přípravě třineckého áčka.

„Mám to z domů jen deset minut a přijde mi to rozumnější. Nemusím čekat na autobus, nebo někoho otravovat, aby mě zavezl. Navíc jízdu na kole mám moc rád.“Třinecký brankář Ondřej Mrózek

Výhodu spatřuje i v tom, že se cestou už dostane do provozní teploty. „Když jsem chodil na stadion pěšky nebo mě někdo hodil, stejně jsem šel ještě do posilovny. Skákal jsem na švihadle nebo si zajel na rotopedu, abych se zahřál,“ vysvětlil.

Stejný způsob zvolili i někteří jeho spoluhráči, například kapitán Ondřej Kušnír. „Většina ale jezdí autem. Třeba Jirka Adamuška bydlí ve Frýdku, to by se pěkně projel. I když Lukáš Cienciala a Denis Nieslanik vyrazili na trénink na kole z Jablunkova. A všem se vymyká Matteo Burgo, ten jezdí na inline bruslích,“ pousmál se.

Na kole najezdil i v individuálním programu více než obvykle
Třinečtí fotbalisté během pětitýdenního individuálního plánu hlavně běhali, brankáři pro změnu jezdili na kole.

„Kromě toho se hodně skákalo i přes švihadlo. Člověk dělá i různá cvičení, aby neztratil v ruce cit pro balon. Například žonglování se třemi tenisáky a podobně,“ popisoval odlišnosti a specifika brankářských tréninků Ondřej Mrózek. Občas si vyšel ven, aby si zakopal a vyzkoušel nějaké kličky. „Bydlíme v bytě a nebylo by rozumné si doma kopat, abych něco nerozbil,“ pousmál se.

Doplnil, že jeho trénink se ale ještě lišil i od zbývajících tři třineckých gólmanů. „Já jsem to měl trochu jiné, protože jsem začátkem března podstoupil operaci kolene. Začal jsem s lehkými cvičeními a nohu jsem protahoval. Doktor mi poté doporučil kolo a najel jsem toho dvakrát tak více než obvykle v přípravě,“ pokračoval.

Dávky na kole postupně zvyšoval, než byl schopen zvládat trasu na Javorový. „Jezdil jsem i se spoluhráči Adamem Lasotou a Honzou Pilchem. Zpátky jsme se vraceli přes Bystřici. Denně jsem to nedával, nechtěl jsem moc koleno přetěžovat. Ale bylo to celkem často,“ upřesnil.

Je hodně vděčný, že se může připravovat už v 16 letech s áčkem a že mu zkušenější gólmani ochotně pomáhájí.

„Jsem hráčem U19 a během sezony jsem měl každé úterý od desíti hodin brankářský trénink s ostatními. Zejména Lukáš Paleček má hlavní zásluhu na tom, jak na tom jsem. Ale i Jirka Adamuška a Franta Chmiel mi hodně pomáhájí a pořád mi radí. Beru si každý jejich postřeh k srdci a dělám vše, co mi doporučují. Například jsem měl problém udržet míč po střele, tohle mi vyčítá i trenér áčka. Cítím ale, že se to pomaličku zlepšuje. A nejen to,“ těšilo ho.

Mrózek pochází z gólmanské rodiny. Chytal jeho otec Marek i děda Kazimír, který dokonce hájil v 70. letech branku Třince v první lize. „Původně jsem začal v poli, chtěl jsem dávat góly. Ale po nějakých dvou letech jsem přešel do branky a už jsem tam zůstal,“ pousmál se. Jeho vzorem je Manuel Neuer z Bayernu Mnichov. „V naší lize se mi hodně líbí Patrik Le Giang z Bohemky. Sdílí i své tréninky na instagramu a některé jeho věci poslední tři měsíce zkouším,“ uzavřel Ondřej Mrózek.