„V cíli pronesl, že závod byl velmi těžký, ale nádherný. Líbila se mu krajina, jen ho mrzelo, že se nestihl příliš kochat, protože se musel soustředit na trať. Ale když porovnával závod s jinými v Evropě, obstáli jsme na výbornou. To je pro nás skvělá vizitka. Už předal na nás dobré reference i předsedovi mezinárodní federace ve skyrunningu,“ uvedl hlavní pořadatel závodu Marcel Žuška.
V zahraničí se ale o Perunovi už dobře ví, protože letos získal plaketu od největší světové asociace ve skyrunningu. „Certifikát se přiděluje na základě náročnosti trati, kvality organizace závodů, času vítězů a jejich odstupu od ostatních, a také procenta běžců, kteří závod nedokončí. Letos ho nedoběhlo 40 z 340 startujících, to je dost. Ocenění nás těší zvláště, když jsme jediní ve střední a východní Evropě, kteří ho dostali. A to nemáme žádné dvoutisícové hory,“ pousmál se.
„Už předal na nás dobré reference i předsedovi mezinárodní federace ve skyrunningu.“hlavního organizátora Marcela Žušku těšila pochvala Lucy Carrery
Perun všechno dohání na obtížnosti. Závodníci nastoupají na trase 3300 metrů a stejnou výšku i seběhnou. I proto Žuška označuje závod za nejtěžší, jaký se v naší republice běží. Souhlasí s ním i Tomáš Maceček, který skončil třetí. „Jasně, jsou i delší ultra závody, ale co dělá Perun nejtěžším je určitě obrovské převýšení, prudké kopce, ani kousek roviny. A hlavně také náročný technický terén, kdy se běží v korytě potoka nebo prostě skrz divočinu. Ale proto je parádní a mám ho rád,“ vysvětlil Maceček.
Od třetího kilometru se dostal do čela a dlouho vedl. „Běželo se mi krásně a lehce. Bavilo mě určovat tempo a mít závod pod kontrolou. Klukům jsem vždycky trochu více uběhl z kopce a oni pak o to více museli makat do kopce, aby mě zase zpátky dohnali. Rozhodovalo se až v posledním stoupání na Javorový. Ale určitě nelituji toho, že jsem ten závod odtáhl. Takhle mě to totiž strašně bavilo a nemyslím, že by mi zbylo více sil, kdybych byl jen schovaný za klukama,“ pokračoval.
I když by jeden čekal, že závod je náročný hlavně na nohy, Maceček přiznal, že bolí ho úplně celé tělo. „I svaly, o kterých by člověk nikdy neřekl, že je při běhání zapojí. Ale běh v horách a terénu je prostě komplexní. Stehna bolí tak čtyři dny, skoro nemůžu sejít schody. V tom vedru mě to opravdu vyždímalo, ale dostatečný pivní režim po doběhu to spravil,“ pousmál se.
Pochvalná slova závodníků i Carrary Žušku potěšila, ale že by tahle pozitivní reklama přilákala hned příští rok na start další světové závodníky, si nemyslí. „Je přitahují hlavně finanční odměny, které se ve světě pohybují okolo tisíce, dvou tisíc euro. Organizátoři hradí nejlepším náklady. Taky my jsme mu zaplatili letenku, ubytování. Pomohla nám i světová federace, která chtěla českým závodníkům ukázat, jak vypadá světová špička. A letos jsme také vypsali na naše poměry velkou odměnu, tisíc euro, které si ale rozdělili nejlepší tři závodníci,“ uzavřel.
Výsledky:
1. Luca Carrara 4:11:32, 2. Pavel Brýdl 4:14:35, 3. Tomáš Maceček 4:17:25…7. Vít Otevřel 4:32:26…9. Filip Žajdlík (druhý v kategorii nad 40 let za Carrarou) 4:37:25…13. Patrik Konderla 4:42:17…17. Lukáš Košut 4:55:28…294. (poslední, který doběhl v limitu) Lukáš Ondruš 8:49:56
