„Kluci mě vzali mezi sebe úplně v pohodě, bavíme se normálně. Nejsou to žádní frajírci. Po dvou třech trénincích jsem měl pocit, jako bych tam patřil už dlouho. Zapadl jsem dobře,“ těší Ciencialu.

„Kluci mě vzali mezi sebe úplně v pohodě, bavíme se normálně. Nejsou to žádní frajírci. Po dvou třech trénincích jsem měl pocit, jako bych tam patřil už dlouho.“Lukáš Cienciala

Zvědavý byl zejména na Carlose de Azeveda. „Líbí se mi jeho hra. Nastupuje sice na opačné straně, ale na stejném postu (křídlo). Chci se na tréninku učit i od něj. Pozdravili jsme se, ale trénoval jsem většinou den po zápase se skupinou hráčů, kteří nehráli anebo měli menší herní vytížení. Tím, že je v základu, jsem ho na živo na tréninku ještě neměl šanci vidět,“ dodal.

S novým týmem stihl čtyři tréninky. „Hodně se mi líbily. Pana (trenéra) Kozla znám z reprezentace (do 18 a 19 let), věděl jsem, co mě zhruba čeká. Stejně mě ale překvapila úroveň. To bylo úplně někde jinde. Všechno se dělalo ve velké rychlosti, ať práce s míčem, řešení situací. Na nic není čas. Na chvíli zaváhám, a jsem bez míče. To je hlavní rozdíl,“ pokračoval.

Sportovní ředitel Baníku Alois Grussmann vyzdvihl při podpisu smlouvy, že získali pracovitého hráče. „Přidávám si i tam,“ přikyvoval Cienciala. „Nicméně tohle je tady u všech úplně běžné. Už hodinu dvacet před tréninkem je plná šatna a nejsem sám, kdo zůstává i po jeho konci. Hodně kluků chodí do posilovny, někteří na hřišti zdokonalují individuální dovednosti. Třeba mě zaujalo, jak Ondra Šašinka piluje pod vedením asistenta střelbu a že už z tréninku je cítit, jak chce dát ze všeho gól,“ dodal.

Více si přečtete v aktuálním vydání Třineckého hutníku.