Ale po pořádku. Než oba muži vyrazili 13. dubna z nejzápadnějšího bodu České republiky v Krásné u Aše napříč republikou, museli se potkat – samozřejmě na koloběžce. „První delší cestu jsem na koloběžce jel vloni ze severu Moravy na jih. Na podzim jsem si vymyslel trasu z Polska přes Čechy do Rakouska. Když jsem svůj záměr pověsil na facebook, ozval se mi můj nynější parťák Honza Kos z Prahy a cestou do Rakouska se ke mně přidal,“ řekl Břetislav Snášel.

V cíli bylo oběma líto ukončit společné cestování, při kterém si navzájem padli do noty. „Doma jsem přemýšlel, co a jak. Moravu jsem projel z vrchu dolů, to samé Čechy. Zbývalo projet republikou napříč. Honza souhlasil, a protože šlo o společnou akci, rozdělili jsme si úkoly,“ vyprávěl Snášel s tím, že parťáka pověřil naplánováním trasy. Akorát mu zhruba řekl, kde bych chtěl nocovat.

„Dostal jsem záchytné body a pak plánoval. V potaz jsem bral nejen bezpečnost na silnicích, kudy pojedeme, ale i památky, které bychom mohli navštívit. Samozřejmě jsem sledoval i převýšení,“ řekl Kos. Následně vznikl itinerář, který hovořil jasně – start 13. dubna v Krásné u Aše, na programu je 16 etap, cíl 28. dubna v Bukovci na místě nejvýchodnějšího bodu republiky. „Nejdelší etapa měřila 66 kilometrů, naopak nejkratší 38 kilometrů. Největší krize na nás přišla kolem Čáslavi, kdy pršelo. Zvykli jsme si i na sníh, který je lepší než déšť, protože z oblečení sklouzne. Déšť vás promočí,“ vysvětlil Kos.

Jakým způsobem se dvojice stravovala? Jak se dalo. „Já říkám, že každá vesnice má svého Vietnamce, u kterého v pohodě nakoupíte podle potřeby,“ usmál se Snášel, podle kterého měl na stravování pozitivní vliv i Facebook. Na profilu „Děda na kolobrndě“ mohli lidé sledovat nejen průběh cesty, ale rovněž dopředu věděli, co na koloběžkáře čeká. „Hned v Krásné u Aše nám jeden pán, odhaduji asi tak sedmdesátiletý, přinesl voňavé koláčky a teplý čaj. To bylo ve sněhovém počasí jako v pohádce,“ pokračoval Snášel.

Více se dočtete v aktuálním vydání Třineckého hutníku.