„Čeká mě ještě velký kus práce, ale na olympijské hry v Tokiu myslím. Chtěla bych ten limit atakovat, i když je ostrý. Na předchozí dvě olympiády byl 4:08 a 4:09,“ uvedla Vrzalová. „Ještě existuje varianta, že se závodníci nominují přes světový žebříček, který zavedli v roce 2019. Nestojím si v něm dobře, protože jsem byla od té doby hodně zraněná. Ale ani tahle cesta není bez šance. Pořád jsou před námi zhruba dva měsíce a záleží, jaké výsledky a na jak dobře bodovaných závodech budu mít. A nejen já, ale i ostatní závodnice,“ pokračovala rodačka z Českého Těšína.
„Čeká mě ještě velký kus práce, ale na olympijské hry v Tokiu myslím. Chtěla bych ten limit atakovat, i když je ostrý. Na předchozí dvě olympiády byl 4:08 a 4:09.“Simona Vrzalová
Její osobní rekord má hodnotu 4:04,8, vytvořila ho před třemi lety. I její trenér Augustin Šulc tehdy tvrdil, že má Vrzalová na to, aby čas stlačila i pod čtyři minuty. Následně překonala na začátku roku 2019 dva české halové rekordy (1000 a 1500 metrů) a na ME skončila šestá. Zbrzdily ji ale zdravotní problémy.
„Po halovém mistrovství Evropy se mi vytvořila ostruha na patě. Je to i moje vina, trošku jsem zanedbala signály. Už jsem ji cítila delší dobu, ale vždy až po běhání, tak jsem tomu nevěnovala takovou pozornost a neřešila to. Utvořil se mi ale šílený zánět. Dostala jsem asi deset injekcí, než ustoupil,“ vysvětlila Vrzalová.
Nezávodila téměř rok. „A když jsem se vrátila, tak se asi po měsíci objevila korona. V létě a na podzim se nějaké závody uskutečnily, ale ty největší se zrušily. Sezona probíhala v omezeném režimu. A aby toho nebylo málo, v prosinci jsem si natrhla stehenní sval na mistrovství ČR v přespolním běhu a vynechala jsem letošní halovou sezonu. Už se ale cítím zdravotně lépe. Nějaké bolístky ještě mám, ale běhám bez omezení,“ těšilo ji.
Vrzalová zaběhla loni v říjnu na Zlaté tretře svůj nejlepší závod sezony (4:07,3) a na jejím oblíbeném mítinku se jí povedl i první start po půl roce. „S časem jsem byla spokojená. Čekala jsem, že bude horší asi o tři sekundy. Můj trenér to ale trefil přesně. Odhadoval, že poběžím za 4:10 až 4:12,“ pokračovala.
Vrzalová byla ráda, že se nenaplnil scénář, s jakým se netajila šampionka Genzebe Dibaba. „Avizovala, že napálí tempo na 3:55, a trochu mě děsilo, že se poběží strašně rychle. Věděla jsem, že po zdravotních problémech na tom ještě nejsem dobře a že nemám tolik natrénováno. Zařadila jsem se proto na konec hloučku a doufala jsem, že vydržím co nejdéle. Dibaba ale v průběhu závodu odstoupila a neběželo se proto tak rychle, jak jsem čekala,“ oddechla si.
Následující plán má jasný. „Teď se opřeme do tréninků, protože na dráze jsem byla fakt jen párkrát. A budeme hodně jezdit po závodech. Za dva měsíce se dá hodně stihnout a snad se povede i kýžené vteřinky stáhnout,“ uzavřela.
