Je známý jako motivátor, který dokáže do fotbalu pobláznit snad každého. Jaký je však jeho mimofotbalový život, prozradil populární Franz, který 28. května oslavil 63. narozeniny, v následujícím rozhovoru.

Trénujete Třinec, bydlíte v Jablunkově – jak se vám v nejvýchodnější části republiky žije?

Líbí se mi tady. Když jsem přicházel do Třince, měl jsem za sebou trenérskou štaci v Karviné, takže jsem tento kout republiky znal již z předešlého působení. Mohu říct, že lidé z Karviné nebo z Třince či Jablunkova jsou si hodně podobní, mají stejnou mentalitu. Co je pro mě obrovská legrace, a myslím to v dobrém, je zdejší nářečí. Připomíná mi to, jako když spustí kulomet. Do nářečí je nějak zamotaná polština, slovenština – nerozumím mu, věty si nechávám překládat.

Zdejší region lemují hory. Jaký máte vztah k této krajině?

Pocházím z jižních Čech z Českých Budějovic, kde hory nemáme. Přesto tam je jeden kopec, což je hora Kleť, kde jsem chodíval buď pešky, nebo lanovkou. Jako dvanáctiletého kluka mě taťka vzal do hor na Malou Fatru, což je vlastně od Třinecka kousek. Bylo to něco fenomenálního. Hory jsou pro mě, ale i pro mou manželku součástí života. Na kopce jsme chodívali i při mém trenérském působení v Innsbrucku, v jehož okolí jsou světoznámé hory. Kopce milujeme, ale v létě.

Proč?

Nejsou tak nebezpečné jako v zimě.

Ochutnáváte rád speciality míst, ve kterých se zrovna nacházíte?

Přesně tak to je. Ať jsme byli s ženou kdekoliv, tak všude jsme zkusili tamní jídlo – ať už nám chutnalo, nebo naopak nechutnalo, patří to k tomu. Ale musím říct, že v drtivé většině bylo naše hodnocení pozitivní. Co se týče zdejší gorolské kuchyně, samozřejmě jsem ji okusil a musím říct, že ji mám rád.

Při práci v Třinci bydlíte v Jablunkově. Znal jste tohle město před svým příchodem nějak blíže?

Když jsem šel trénovat do Třince potažmo bydlet do Jablunkova, věděl jsem, že jdu do nejvýchodnější části republiky. Stejně jako vím, že Aš je nejzápadnější část republiky. Na Jablunkovsku má své kouzlo i skutečnost, že se zde stýkají hranice tří států – nás, Slovenska a Polska.

Jinak se musím přiznat, že předtím jsem zde a v Beskydech nebyl, protože jsem to měl z domu nějakých 450 kilometrů. Ale je tady krásně. Fascinuje mě kopec Javorový, a protože jsem vášnivým golfistou, jezdívám do Ropice, což je golfový ráj. Když někde jsem, chci dané místo poznat, a to buď sám, nebo si od místních nechám dát tipy na výlety a podobně.

Byl jsem třeba v arabských zemích a tam bylo složité poznat nejen kulturu, ale i to, kam můžete jít a kam naopak nemůžete. Tam mě obohatilo jejich stolování, způsob servírování jídla. To jsou nové zkušenosti a poznatky, které člověk musí mít, aby do prostředí zapadl.

Co je pro vás ideální relax?

V době pandemie to bylo složité, člověk byl často jen doma. Ale já jsem člověk, který si rád někde vyjde na to jedno pivíčko. Dám si ho v klidu, v pohodě, v pěkném prostředí. Například mám rád místo, kde si zrovna povídáme, což je Pod Akáty v Dolní Lomné. Můžeme si sednout na zahrádku restaurace a užít si pohodové chvíle. Relax musí zkrátka být v každém případě pozitivní.

Vy jste fotbalista, ale jistě jste zaznamenal letošní triumf hokejových Ocelářů?

Jasně! Na Oceláře jsem se byl podívat, ještě jak jsem trénoval Karvinou. To hráli s Libercem. Tenkrát jsem vůbec netušil, že jednou budu v Třinci trénovat, a byl jsem doslova paf, jak vřelým způsobem mě lidé ve Werk Areně přijali. To jsem opravdu nečekal. Lidé mě lanařili, ať jdu do Třince, a vidíte, po nějakém čase jsem se zde opravdu objevil. Byl jsem i na utkání s Kometou Brno.

Jsem rád, že zde je tak silný region, zázemí mají hokejisté neskutečné a hrají tady opravdu špičkoví hráči. Jako sparťan jsem si přál, aby letošní finále extraligy bylo mezi Třincem a Spartou. Ale jsem rád, že Oceláři sezonu dotáhli do zlatého konce. A je to i tím, že zde zrovna působím. Ať se v budoucnu stane cokoliv, tak zdejší lidé, fanoušci a celý region mi už nyní navždy přirostli k srdci.