„Rodiče dbali, abychom měli dobré známky. Vtloukali nám do hlavy, že studijní výsledky jsou důležitější. Hokej byl u nás na druhém místě,“ uvedl Kovařčík. „Nosil jsem domů dobrá vysvědčení. Na základní škole jsem měl pokaždé samé jedničky, na třineckém gymnáziu jsem prospíval s vyznamenáním. Jen jednou mi zkazila vízo chemie, ze které jsem dostal trojku. Bavila mě, jen mi asi tolik nešla,“ doplnil.

„Rodiče dbali, abychom měli dobré známky. Vtloukali nám do hlavy, že studijní výsledky jsou důležitější. Hokej byl u nás na druhém místě.“Ondřej Kovařčík

Prozradil, že se vždy těšil na odměnu, jakou za vysvědčení dostane. „Většinou nás vzali rodiče někam na oběd, na pizzu. To byla vždy událost. Babičky a dědové nám dali nějakou korunu, abychom si koupili něco hezkého. Padlo to na oblečení a pamatuju si, že jsem si pořídil jednou i pěkné boty. Hokejové věci jsem dostával hlavně na narozky a Vánoce,“ zavzpomínal.

Díky známkám si od svých kamarádů občas vyslechl, že je šprt. „Znal jsem na gymplu větší,“ pousmál se Kovařčík. „Přiznám se, že na základce jsem se moc neučil. Stačilo mi dávat pozor ve škole, když učitel vysvětloval látku. Na gymplu už to bylo jiné. Na písemku jsem se připravoval den předem, asi jednu dvě hodinky. Ještě jsem doháněl mezery i o přestávkách. Tolikrát jsem si říkal, že by bylo užitečné, abych se učil do každého předmětu pravidelně, ale vždy jsem se k tomu dokopal, až když hořelo,“ pokračoval.

Ondřej Kovařčík odmaturoval na třineckém gymnáziu v roce 2015 a rozhodl se pokračovat ve studiu na vysoké škole. „Tehdy jsem váhal, zda hrát hokej nebo studovat. Nastupoval jsem ve dvaceti letech za juniorku, ve Frýdku se hrála druhá liga. V extralize jsem měl jen pár startů. Nevypadalo to s hokejovou kariérou růžově a přijali mě na ekonomickou fakultu v Ostravě, obor ekonomika podniku. Školu jsem ale mohl dělat dálkově, docházel jsem v pátky a soboty a dalo se obojí jakž takž stíhat,“ vysvětlil.

Vybírat si mohl z více možností. Dokonce jej přijali i na vysokou školu v Dánsku. „Měli jsme po škole pár přednášek o studiu v zahraničí a zaujalo mě to. Zvládl jsem přijímací pohovor, probíhal online. Pochválili mě, že dobře mluvím anglicky. Studoval bych v Dánsku podobný obor jako tady, ale rozhodl jsem se zůstat. Pokud bych odešel, asi bych tam mohl hrát hokej, ale ne na profesionální úrovni. To by byl zřejmě konec,“ přiznal.

Více se dočtete v aktuálním vydání Třineckého hutníku, ve kterém Ondřej Kovařčík popisuje, jaké bylo minulý týden soustředění Ocelářů v Tatrách