Jak daleko sahají začátky vaší pěvecké kariéry?

Zpívám už odmalička, začala jsem ve školce. U příležitosti 90. výročí českotěšínského gymnázia hrál Dominik Folwarczny na kytaru a já zpívala. Navrhla jsem mu, že bychom mohli hrát spolu, akusticky. Souhlasil. Postupně jsme přibírali další členy, ti se měnili. Tak vznikla kapela s názvem Back To Basics. Časem mi kluci sami navrhli, že bychom ji mohli přejmenovat na Izabell, že je to takové výstižnější. Už třetím rokem hrajeme pod tímto názvem ve složení Dominik Folwarczný – kytara, Daniel Cienciala – baskytara, Petr Koštur – bicí a já zpěv. Všichni jsme Těšíňáci, Danek je z Třince. Naše první cédéčko Back To Basics bylo akustické, tenkrát jsme všechno hráli na kachon. Zpočátku jsme hráli převzaté písničky, ale časem jsme začali tvořit vlastní.

 Texty k písničkám píšete vy?

Ano. Zpočátku to pro mě nebylo snadné. Měla jsem v sobě určitý blok, dělalo mi problém tvořit české texty. Byly hodně osobní, každá píseň obsahuje část mého života, proto jsem se styděla je prezentovat před lidmi.

 Jakým způsobem jste se s ostychem vypořádala?

Mám specifický styl, podle kterého se dá poznat, že jsem to napsala já. Řekla jsi si, že na to kašlu, že se nesmím bát. První česká písnička, kterou občas hrajeme, se jmenuje Beznadějný. Jedná se o člověka, který se mihl v mém životě. Ulevilo se mi. Když se v mém životě něco přihodí, završím to písničkou. Říká se, že když je umělec v nejhorším životním období, v depresi, dělá nejlepší hudbu a píše nejlepší texty. Se složitým životním obdobím se snažím vyrovnat písní, která zanechá jedinou stopu za něčím, co házím za hlavu, a pak už se tím netrápím.

 Hrajete ještě pořád nějaké covery?

Ano. Je jich více, různě je střídáme. Jedním z nich je Adventure of A Lifetime od Coldplay. Tuhle písničku miluji. Říkala jsem klukům, že i kdybychom měli sto vlastních písniček, tak tuhle prostě budeme hrát pořád. Dříve jsem psala pouze v angličtině, teď už tvoříme pouze v češtině. I proto, abychom snadněji prorazili na české hudební scéně.