Pracovnice oddělení komunikace TŽ minulý týden navštívily i paní Alžbětu Macurovou. „Dělala jsem docházku, mzdy a měla na starosti korespondenci. Za ty roky v huti jsem vystřídala asi šest šéfů a musím říct, že mě ta práce bavila. Třineckým železárnám moc děkuji, nevím, která jiná firma dělá podobné akce a pamatuje na své bývalé zaměstnance. Všem ředitelům prosím vyřiďte, že je pozdravuji a že je miluji,“ vzkázala dojatá jubilantka, která podzim svého života tráví v třineckém Senior domu Pohoda.

Stejně jako paní Edita Hlaváčová. „Když jsme něco nevěděli, zašli jsme za Edit, ona vždycky všechno věděla, v každém oboru,“ dodala paní Alžběta.

Mezi jubilanty převažovali dělníci napříč různými obory. Mnozí z nich byli v úctyhodné kondici. „Práce člověka šlechtí, a i když jsem celý život pracovala v těžkém provoze, v pohybu jsem zůstala i v důchodu. Do 75 jsem jezdila na zemědělské brigády, na poli jsem pracovala do svých 85 let,“ řekla Irena Janáková, která na začátku června oslaví své 90. narozeniny. Nejdůležitější je dle jejích slov udržovat v pohybu nejen tělo, ale i mysl.

„Hlavně, že mám dobrou paměť, pak se vše dá zvládnout líp. Už dlouhá léta užívám ginko a luštím sudoku“, dodala.

Co je těžká práce věděla dobře i paní Růžena Lasotová, která pracovala v závodním zahradnictví, kde se pěstovaly květiny i zelenina pro werkovou kuchyni. „Květiny i bylinky jsem měla ráda odmala. V práci jsem se starala hlavně o karafiáty, které jsme pěstovali v opravdu velkém množství. Prodávali jsme je také na hlavní bráně,“ zavzpomínala paní Růžena.