Hudební nadání jste zdědila po předcích?
Ano. Pocházím z velmi muzikantské rodiny. Maminka je houslistka, tatínek je improvizátor – hraje na klavír, na kytaru a také zpívá. Starší bratr Lukáš hraje na příčnou flétnu. Dědeček Gustav Turoň byl varhaníkem v kostele, babička hrála na housle a zpívala.
Vaše hudební dráha začala v jablunkovské umělecké škole?
V šesti letech jsem v Jablunkově začala chodit na klavír k paní Niedobové. Do Třince jsem dojížděla na populární zpěv, na jazz. Před maturitou na třineckém gymnáziu jsem se rozhodovala, kam dál. Srdíčko mě táhlo na konzervatoř. V Ostravě jsem začala studovat operní zpěv, ve čtvrtém ročníku jsem se rozhodla, že bych si chtěla udělat také mezinárodní vztahy. A jelikož v Ostravě tento obor nebyl, šla jsem ho studovat na Karlovu Univerzitu, povedlo se mi ho dokončit. Konzervatoř jsem tak nakonec úspěšně dovršila v Praze.
Jste zpěvačkou a uměleckou vedoucí skupiny Džemband. V kolika hudebních projektech účinkujete?
Džemband proto, že hodně a rádi džemujeme. Před třemi lety jsme vydali debutovou desku. Vystupuji také s tenoristou Vladimírem Johnem, klavíristou Ahmadem Jafarem Hedarem a houslistkou Ellen Klodovou, zaměřujeme se na operety i klasické muzikály. Spolupracuji rovněž s italským profesorem Paolem de Napolim. V Itálii a také u nás pořádáme masterclassy – mistrovské kurzy a koncerty. Dříve jsem se k němu jezdívala zdokonalovat v bel cantu, což je druh pěvecké techniky.
Jak jste se ke slavnému učiteli zpěvu a vokálnímu trenérovi dostala?
Díky své bývalé učitelce zpěvu. Paolo de Napoli dělá v českých divadlech asistenta zpěvákům, pomáhá jim s výslovností italštiny. Docházeli jsme k němu na hodiny během studia na konzervatoři. Pořádal kurzy v Toskánsku, na jeden jsem vyrazila. Profesor se mě zeptal: Chceš dělat operu? Ano, odpověděla jsem. Tak od příště v italštině, řekl. Neměla jsem na vybranou. Italskou hudbu jsem si zamilovala.
