Ve světě kulatého nesmyslu se Karel Turoň pohybuje už více než půl století. „Fotbal jsem začal hrát ve 12 letech za TJ TŽ Třinec. Hrával jsem pravé nebo levé křídlo, v žácích jsem nastupoval i na centru. Tenkrát se ještě hrálo systémem 3 – 2 – 5, tedy na pět útočníků,“ vzpomíná Karel Turoň na své fotbalové začátky.
Třinecký dres oblékal 15 let, v roce 1975 přestoupil do tehdejší Tesly Oldřichovice, protože se do Oldřichovic přiženil. Fotbal hrál až do 38 let. V I. B třídě pod trenérem Mariánem Huťkou nastupoval na pozici středního záložníka nebo křídelníka. „Celou kariéru jsem hrál za párek a pivo, nikdy jsem nedostal ani korunu. Někteří hráči dostali za přestup do Oldřichovic televizi, já obdržel šusťákový kabát, který se k nám tenkrát dovážel z Itálie,“ vybavuje si oceněný funkcionář.
V oldřichovickém klubu působil jako trenér a posléze funkcionář. Léta byl jeho předsedou. „Hrávali jsme na škvárovém hřišti na Tyrské, kde dnes stojí velkosklad železa. O hřiště jsme přišli v roce 1984, dlouhých 17 let jsme byli bez vlastní hrací plochy. Osm let jsme hráli na Lesní a pak devět let na Borku. V roce 1998 jsme začali s výstavbou současného travnatého hřiště. O tři roky později jsme na něm začali hrávat. Později jsme postavili i tréninkové hřiště. Zázemí a šatny jsme měli v 36 buňkách postavených na patro, které jsme získali z Třineckých železáren,“ pokračuje významná postava oldřichovického fotbalu.
Karel Turoň je bývalým dlouholetým zaměstnancem třinecké hutě. Od roku 1994 byl vedoucím odboru financování v dceřiné společnosti Energetika Třinec, v roce 2012 odešel na zasloužený odpočinek. Fotbalové geny po něm zdědil také syn Rostislav, který hrával a pak trénoval v Oldřichovicích. Mičudu naháněli také jeho dva vnuci Roman a Marek, který se stal vojákem z povolání.
