Třeba pana Otta Lance zastihla návštěva z hutě ve skleníku. Zrovna zaléval papriky, a že mu to jde jedna radost, bylo vidět už z dálky. Bývalý zámečník to prostě s rostlinami umí.

Kromě práce v zahradě a kolem domu senioři rádi tráví čas se svou rodinou. „Často nám vyprávěli o svých pravnoučatech. Fotky jejich blízkých nechyběly snad v žádné domácnosti, kterou jsme navštívily. I z povídání s nimi bylo jasné, že kontakt s rodinou je pro ně velmi důležitý,“ zhodnotila Renata Poloková z oddělení komunikace TŽ.

Během setkání s jubilanty přišla samozřejmě řeč i na železárny, kde strávili kus svého profesního života. „Dělala jsem hradlářku a i přesto, že mi později mistr nabídl místo v kanceláři, nekývla jsem na to. Svou práci jsem měla moc ráda,“ řekla Emilie Pastorková z Nýdku.

Pamětníci však poukazovali i na dřinu a náročnou práci na směny. „Pracovala jsem jako dělnice na válcovně A a musím říct, že se s námi ženami vůbec nemazlili. Musely jsme zvládnout to, co chlapi. Určitě se hodně za tu dobu změnilo, ale dnešní mladí to taky nemají jednoduché,“ poukázala Marie Kubečková z Vendryně.

Jubilanti se často vyptávali na aktuální dění ve fabrice. Mnohdy měli skvělý přehled a věděli o letošních změnách ve vedení firmy i chystaných investicích. Nápomocný jim je, jak sami podotkli, Třinecký hutník a jejich okolí.

Ne všichni však měli tolik štěstí a jsou tak zdraví a vitální, jak by si přáli. Někteří tráví své dny v domovech zajišťujících sociální a zdravotní péči, proto dárky z TŽ poputovaly i tam a rozzářily oči nejednoho jubilanta.