Vztah ke studánkám získal Jaromír Šlosar již v mládí. „Do Beskyd chodívám více než 50 let. Když jsme byli mladí trampové, nebrávali jsme si sebou čaje ani minerálky. Věděli jsme, že v lesích jsou studánky a ty nás nikdy nezklamaly. Tak se začal rodit můj vztah ke studánkám,“ svěřil se autor knížky, který pracoval v televizi. „Tenkrát mě napadlo udělat jeden z dílů Našeho venkova o beskydských studánkách. Byla s námi i hygienička, která ze studánek brala vzorky vody. Bylo to vcelku zajímavé,“ naznačuje Šlosar.

Voda přímo z pramene bývá dobrá
Například pod Lysou horou je studánka, u které se turisté rádi zastavují a občerstvují. Rozbor vody ale ukázal, že tamní voda není dobrá. U ostatních naopak byla vynikající „Podle hygieničky ale neznamená, že když je špatný vzorek, že je špatná voda. Kolikrát stačí savem omýt žlábek, ze kterého voda vytéká, a je po problému. Jedná se o studánky, které jsou u cesty, kolem jezdí auta a chodí množství lidí. Jinak je voda nezávadná,“ vysvětlil Šlosar.

„Pramenité vody se lidé nemusí bát, ač se její kvalita může změnit ze dne na den. Z pramene je voda v pohodě, ale ve strouze pod ním může ležet mrtvé zvíře, které kvalitu vody ovlivní. Vše je možné, je to příroda. Pití vody ze studánek je na vlastní riziko,“ pokračoval autor knížky, který si nosí pramenitou vodu i domů. Zprvu si myslel, že tím potěší i manželku, ale ta prý na takovou vodu moc není.

Není voda jako voda
Jaromír Šlosar dále pověděl, že u vod ze studánek bývá rozdíl v chuti. Nevšední je v Bílé, kde jsou sirné prameny. Z vody pak je cítit chuť zkažených vajec. „Osobně mám rád vodu ze studánky pod Malým Polomem. Tam by stálo za to udělat rozbor, protože chuť je opravdu specifická. Jako by v ní bylo nerostné bohatství z celé hory,“ svěřil se Šlosar, který rovněž nedá dopustit na vodu u lovecké chaty Hubertka ve Smrku. Při poslední návštěvě dělal přímo na místě frappé, přičemž potřebné ingredience si donesl z domu.

Práce na knížce
Když u Jaromíra Šlosara dozrála myšlenka, že udělá knížku o studánkách, začal sbírat materiály. Cíleně a naplno se do práce pustil před třemi roky. „Na některá místa jsem se vrátil, objevil i nová, o nichž jsem nevěděl. Pochopitelně že v knížce nejsou všechny. Nejedná se o výčet studánek, ale o ty, které jsou na turistických trasách nebo naučných stezkách. I když, některé jsou trošku mimo, například u loveckých chat. Jde tak trochu o určitého průvodce Beskydami,“ naznačil autor, podle kterého nelze říct, které studánky jsou nejznámější.

„Je to podle oblastí, ale oblibě se těší zejména ty dobře dostupné. Známé jsou rovněž ty, o které se stará Český hydrometeorologický ústav. Ovšem ten se zajímá spíše o prameny řek,“ uzavřel Šlosar.

Zájemci o knihu ji mohou získat v knihkupectvích v Třinci, v Jablunkově nebo přes Nakladatelství Beskydy.