„Republiku jsme projeli od severu na jih a od západu na východ. Byli jsme i v zahraničí, já sám projížděl Moravou. Proto přišel Honza s nápadem, abychom na cestě projeli všemi krajskými městy. Z Prahy, kde bydlí Honza, jsme vyjeli 28. srpna a do Ostravy dorazili 19. září,“ předeslal Břetislav Snášel s tím, že se snažili denně ujet kolem 65 kilometrů. Spali většinou pod stanem, ale nocovali i u známých napříč republikou.

Nebezpečné kamiony
Nejdelší etapu dvojice jela z Chomutova do Karlových Varů, což bylo přes 70 kilometrů. „Ve Varech se nesmí stanovat, takže jsme museli jet asi 10 kilometrů za Vary, abychom přespali v lese. Naopak nejkratší etapa byla ta poslední. Přespali jsme u známých v Kletné u Suchdola nad Odrou a ráno jsme jeli do cíle v Ostravě,“ vyprávěl Snášel, podle kterého při pouti zažili dvě náročné etapy. Jedna byla o fyzičce, a to z Vrchlabí až do Ústí nad Labem. „Byl to sám kopec, ani nevím, kde se v nás vzaly všechny ty síly,“ přemítal koloběžkář.

Psychicky si dvojice „užila“ cestou z Ústí nad Labem do Karlových Varů. „Tam se nedá jet bočními cestami, ale jen po hlavní silnici. Ani esteticky není vidět žádná krásná krajina kolem. Všude samé kamiony a člověk musí být pořád ve střehu,“ povídal Snášel, který jezdívá vzadu a Jan Kos je navigátorem. „On plánuje trasy a vede nás po silnicích. Je mladší, takže nás táhne on. Ale já musím za ním vnímat kamiony za sebou a zároveň Honzu před sebou, abych mu náhodou nezavadil o zadní kolo. Jinak jste hned pod kamionem,“ zdůraznil.

Štěstí v Plzni
Po volném dni v Jablonci nad Nisou, který dvojice strávila vyjížďkou s místními koloběžkáři po okolí města, zažili nechtěné volno v Plzni. Měli jsme tam domluvený rozhovor pro Český rozhlas. Reportér si chtěl vyzkoušet jízdu na koloběžce plné batožiny. Vybral si Honzovu a já se tak nějak automaticky podíval na svůj stroj. Uviděl jsem díru v plášti, jen plátno zůstalo. Byla to náhoda, že jsem si jí všiml. Musel jsem do servisu. Naštěstí paní, u které jsme spali, tam měla kamaráda, který uvedl stroj do provozního stavu. Kdyby nebylo rozhlasáka, kdoví kde bych se pak naboural,“ nechtěl domýšlet Snášel.

Ústí je nenadchlo
Břetislav Snášel přiznal, že během cesty byl asi poprvé v životě v Jihlavě. „Jen jsme tam chvíli poseděli, posvačili a jeli dál, protože jsme měli domluvené ubytování u jedné kamarádky z mládí. Proto jsme z Jihlavy spěchali,“ vysvětlil.

Koloběžkář dále prozradil, že nejméně se mu líbilo v Ústí nad Labem, kam přijeli v pozdním odpoledni. „Na náměstí byly skupiny lidí, kteří nepůsobili zrovna příjemně. Byli jsme rádi, když jsme hned odjeli,“ svěřil se. Naopak nejpříjemněji na něj působil Liberec, kde je hodně vilových čtvrtí z přelomu 19. a 20. století. Architektonicky je na co se dívat, navíc tam dle jeho slov jedete z kopce do kopce.

Zůstal nad řekou
I mezi koloběžkáři se najdou vtipálci. Když kamarádi vyprovázeli dvojici směrem k Ústí nad Labem, museli překonat potok, přes který ale nebyla lávka. Pouze koš zavěšený na lanech, do kterého se vešel jeden člověk. Ten si pak musel pomoci sám a přetáhnout na druhý břeh. „Když jsem byl v koši, kamarádi mi lano na každé straně zablokovali a koš navíc rozhoupali. Oni se řehtali, ale mě celkem lepilo. Naštěstí to nebyla veliká výška, asi tři metry,“ usmál se Snášel.

Radost jim udělal kamarád Uwe z Německa, který je přijel pozdravit za Jablonec nad Nisou a kousek se s nimi i svezl.

„Poslední dva dny nás doprovázeli kamarádi na koloběžkách. V cíli nás čekávalo překvapení, přivítalo nás hned několik kamarádek a kamarádů i s transparentem. Děkujeme za podporu všem lidem, se kterými jsme se na pouti setkali,“ je vděčný Snášel.

A co dál?
Plány na příští rok má koloběžkář nemalé. Lákají ho závody v Žilině a Trenčíně, láká ho Polsko u Katovic, kde má kamaráda. Ve hře je projetí slovenských krajských měst, což je nějakých 700 kilometrů, ale tento plán ještě dolaďuje. Pak 800 kilometrů kolem Odry.

„Uvidíme. Jedno je jisté, na konci dubna otevřeme sezonu na trase Bystřice – Jablunkov a okolí,“ naznačil Snášel, který netrénuje každý den, ale snaží se jezdit, pokud má čas. Například z Bystřice do Horní Lomné nebo na druhou stranu na Filipku. „Přes léto bydlíme s manželkou v Bystřici, na zimu se přemístíme do Třince. Ale pokud není sníh, na koloběžce jezdívám i v zimě. A když napadne, vytáhnu běžky,“ uzavřel koloběžkář.