„Na šicí dílně jsem již 11 let. Začínala jsem jako šička, nyní dělám předáka,“ nastínila Monika Lasotová. V dílně Enviformu, která sídlí vedle Strojíren a staveb Třinec, šijí pracovní oděvy nejen pro Třinecké železárny a jejich dceřiné společnosti, ale i pro firmy mimo werk. „Naše děvčata ušijí vše, nač si zákazník vzpomene,“ dodala Lasotová.

Hlavní náplní jsou ovšem pracovní montérky. Šijí je podle provozů. „Pro vysoké pece a ocelárny používáme nehořlavý materiál nejvyšší kvality, který pracovníka ochrání i proti rozstřiku tekutého žhavého materiálu,“ vysvětlila Lasotová. Jiný nehořlavý materiál se používá například pro svářeče, paliče a podobně. Pak už jsou na řadě klasické montérky. „Šijeme v různých barvách, jak si provozy a společnosti přejí. Například lidé z dopravy mají oranžové oblečení,“ vysvětlila Lasotová. Postup při šití pracovních oděvů je stejný, akorát u nehořlavých se používají nehořlavé nitě, zipy, knoflíky. Vše musí být certifikované a ohni odolné. „U nehořlavých montérek musí kov po oděvu bez problémů stéci, proto jsou i našité reflexní prvky shora částečně překryté látkou,“ vysvětlila Lasotová.

Poptávka je i po pracovních rukavicích, kterých šijí tři druhy a dva z nich jsou certifikované do 250 stupňů Celsia. Šičky vyrábějí i košile a kdysi i trenýrky. „Šijeme také zateplené bundy, něco na způsob vaťáků. Ale z našich materiálů. Někde chtějí pracovní vesty. Co po nás chtějí, to ušijeme,“ shrnula předačka.

Práci mají šičky rozdělenou. Některá dělá blůzy, jiná kalhoty, další knoflíky. Je to společná práce, přičemž každá je šikovnější na něco jiného. Jedná se o pestrou práci, ale i stereotyp. Děláte vlastně pořád to samé, ale mění se materiály, barvy a podobně. Pořád máme co dělat a nemůžeme si dovolit vypadnout. Proto míváme zásoby materiálu až na dva měsíce,“ uzavřela Lasotová.

Umění šiček občas využije i třinecké muzeum, například pro jednu dětskou akci si nechalo ušít šmoulí čepice. Slezská univerzita v Karviné zase chtěla malé promoční čepice jako dárek k promocím.