Nyní budou zdobit i chodby Nemocnice Agel v Třinci-Podlesí a pacienty aspoň pomyslně zavedou do krásnějších míst.
Jste lékař, věnujete se folkloru, hudbě, cestování. Kde berete čas ještě na focení?
Pravda je taková, že během roku nefotím skoro vůbec. Fotoaparát si ale beru s sebou na cesty, když jedeme na dovolenou. To se potom všechno mění. Ve větší míře to propuklo asi před deseti lety, kdy jsem začal více cestovat. Je pravda, že u nás v rodině jsem vždy spíše fotil já, ale až právě s cestováním se u mě vyvinula i vášeň pro fotografii.
Člověk často na dovolené fotí a fotí, ale pak jaksi nemá čas si pořízené snímky prohlížet, natož upravovat. Jak to máte vy?
Bylo to přesně tak. Fotky se mi hromadily, ale pak přišla covidová pauza. Seděl jsem tehdy doma, měl jsem hromadu času, a tak mě napadlo, že bych se mohl tou spoustou fotografií probrat. Bylo to hodně těžké, fotek byly tisíce a udělat z nich nějaký výběr dalo dost práce. Vybral jsem si tedy téma a šel postupně. Nejprve jsem udělal hrubý výběr a ten pak postupně osekával.
Takže se dá říct, že výstava vznikla díky covidu…
Ano, zní to sice hrozně, ale je to tak. Stálo mě to hodně času, který bych si jinak nenašel. Jsem totiž hodně společenský člověk a čas raději trávím s přáteli.
Předpokládám, že fotíte na digitální aparát.
Samozřejmě. Dlouho jsem fotil klasickou zrcadlovkou Praktica. V roce 2017 se mi naskytla příležitost podívat se do Japonska. Neváhal jsem a pořídil si dobrý digitální foťák.
Měl jste výstavu v Muzeu Třineckých železáren a města Třince. Byla to vaše první?
Ano, úplně první. Vystavil jsem tam portréty. Krajiny sice občas fotím, ale nejvíce mě baví obličeje. Baví mě zachycovat nálady obyčejných lidí, i proto se vlastně výstava jmenovala Zrcadlo emocí. Snímky byly převážně z Asie, z Nepálu, Indie, Japonska, ale i z Afriky.
Když se nyní vydáváte na cesty, jaká je vaše priorita? Poznání, nebo fotografování?
Zatím je to stále spíše to poznání. Fotografování je sekundární záležitostí. V listopadu jsem byl kupříkladu v Patagonii, a tam jsem trochu trpěl, protože tam lidí moc není a byl jsem nucen fotit spíše krajinky. Ale naštěstí jsme byli i v Buenos Aires a v Santiagu. A tam jsem si užil. Bylo tam pro mě tolik materiálu na focení, že jsem byl úplně u vytržení.
Jaká je pro vás top země na fotografování? Dá se to vůbec říct?
Moc se mi líbilo v Nepálu. Byl jsem tam v blízkosti Annapurny a musím říct, že jsem nikdy nepřivezl tolik fotografií, jako právě z okolí této osmitisícovky. Mám ale hodně rád i Indii. Zažil jsem jednu cestu Asií a právě Indie mi učarovala. Dovezl jsem si kvanta fotek, takže nad jejich tříděním jsem strávil opravdu moře času.
Je to zábava, nebo utrpení, myslím ten proces výběru?
To i to. Na jednu stranu je dobré si je prohlížet, vzpomínat na cesty, ale na stranu druhou vybírat a třídit je těžké.
Souvisí vaše láska k fotografii s vaší prací?
Radiologie je de facto hodnocení obrázků, hledání detailů a občas i detektivní práce. Je třeba se umět soustředit a být i pohotový. Takže ano, něco podobného zažívám v práci i během fotografování. U něho mám rád okamžik, zachycení určitého momentu. Stylizovaná fotografie mě nebaví.
Zatímco v práci děláte snímky s cílem pomoci pacientovi, když fotografujete tváře obyčejných lidí, nepřipadá vám někdy, že jim to může vadit?
Občas mám zábrany, že lidem skutečně vstupuji do soukromí. A že to nemusí být vždy všem příjemné. Například v Tibetu se stávalo, že za focení chtěli lidé peníze. Nebyl to problém, sumy to jsou nepatrné. Ale už to byly lehce pózované fotky. Na výstavě jsem neměl ani jednu z nich, třebaže to na první pohled není znát a fotky jsou hezké. Ale už v nich není ten moment, ta autentická chvilka.
Jste úplný fotograf-amatér, nebo máte nějaké kurzy, vzdělání?
Samozřejmě jsem si fotografii sám nastudoval, něco si o ní přečetl, ale žádné školy v tomto oboru nemám. Fotografuji ale už dlouho, techniku jsem zvládl, ale dám především na intuici a postřeh. A fotky víceméně neupravuji. Buď fotka vyjde, nebo ji zahodím a jdu dál.
Plánujete letos nějaký zajímavý výjezd s fotoaparátem?
Letos jsme si se ženou řekli, že zůstaneme spíš tady. Ale moc rád jezdím do Krakova. Jsou tam krásné uličky. Rád navštěvuji bývalou židovskou čtvrť. K focení je tam spousta zajímavých míst. Přemýšlím, že pojedu i na festival metalových kapel, tam bude spousta objektů k fotografování.
Máte za sebou svou první výstavu. Bude další?
To v tuto chvíli nevím, musel bych si vymyslet téma. Možná z hudebních akcí nebo z Krakova. Budu si to muset ještě promyslet.
