Návštěvníci z Afriky zažili několik dnů plných rozmanitých zážitků. Zavítali například do Třineckých železáren, konkrétně na vlastní oči viděli, jak se válcují kolejnice. Návštěva se na provozu zajímala o různé detaily výroby.
„Provoz je hodně automatizovaný a o chod jednotlivých pracovišť se podle mě stará vždy jen několik zaměstnanců. Přitom se jedná o poměrně náročný výrobní proces,“ svěřil se po ukončení exkurze jeden z pedagogů. „Také jsem si všiml, že všichni pořád něco dělají. V Africe je běžné, že jeden dělá a ostatní se na něj dívají,“ doplnil překvapeně pedagog.
Pastor Michal Klus řekl, že právě návštěva werku jeho africké přátele nadchla nejvíce. „Nejsou zvyklí na tak velké továrny, takže byli doslova v šoku, jak se u nás pracuje. Lidé z Afriky mají často pocit, že nám všechno spadlo z nebe, že najednou žijeme z úhlu jejich pohledu v luxusu. Díky návštěvám pochopí, že jde o dlouholetý vývoj, že vše se vyvíjelo desítky, stovky let. A že tím pádem ani u nich nemůže přijít ekonomický rozvoj ze dne na den,“ popisoval pastor.
Partu učitelů vzali hostitelé například do Zoologické zahrady v Ostravě. Navštívili i koncert Svatováclavského hudebního festivalu. „Je pro ně těžké pochopit náš koncept hudby. U nich je spontánní, bez pravidel, takže jen zírali na hudebníky, kteří hrají striktně podle not. Udivilo je, jak jsou návštěvníci koncertu oblečení, jaké je ticho v publiku i jak se všichni chovají slušně,“ popisoval návštěvu Michal Klus.
Návštěvníci se zúčastnili i setkání s podporovateli projektu Děti Afriky. Navštívili základní školu, aby se dozvěděli, jak u nás funguje výuka. Zastávku měli i na magistrátu na odboru školství. Po necelém týdnu odjeli na Slovensko, kde je také čekal zajímavý program.
Děti Afriky
Vše začalo už v době, kdy byl Michal Klus na studiích. Spolužák pocházel z chudé Tanzanie. Spřátelili se a kamarádství vydrželo dodnes a přeneslo se i do činnosti jejich sborů.
„Seznámil mě s Martinem, člověkem, který se snaží podporovat vzdělanost tamních dětí a vede tam mateřskou a základní školu. Hned mě napadlo, že pokud chceme pomáhat, tento projekt je přímo ideální. A vznikl náš humanitární program nazvaný Děti Afriky,“ popisoval pastor.
Funguje více než 14 let a za tu dobu pomohl dětem už ve čtyřech školách. „Podařilo se nám najít podporovatele zhruba čtyřem stovkám dětí. Jsou to lidé, kteří tamního školáka na dálku finančně podporují. Nic není anonymní. Se svým dítětem si píšou, mnohdy si i telefonují, jsou v kontaktu a mají přehled nejen o jeho životě, ale třeba i o tom, jak se mu ve škole daří,“ pokračoval pastor.
Jednou za dva roky pak dorazí delegace z Afriky do Třince. A tam se mimo jiné setká s mnoha podporovateli. „Velmi dojemné bylo nyní setkání s jednou podporovatelkou, která je již v seniorském věku, má úctyhodných 91 let. Peníze posílala několik let tamní dívce, která díky tomu dokončila základní školu a pak dokonce vystudovala farmacii. Její život se tím změnil. Namísto toho, aby třeba někde pásla kozy, může pomáhat lidem. Takže si asi umíte představit, jaké bylo jejich vzájemné setkání dojemné,“ usmál se Michal Klus.
Jak také řekl, podporovatelem se může stát úplně každý. Právě na případu seniorky je vidět, že když se chce, jde to.
„Jsem přesvědčen, že taková konkrétní pomoc má smysl. Každý ví, komu posílá peníze a v tomto případě má i jistotu, že za adresátem dorazí celá jeho částka. Právě investice do vzdělání je to, co může Africe nejvíce pomoct,“ doplnil pastor.
