Ve středu dopoledne procházím ulicí 3. května a prakticky v každé zahradě je vidět hromada zničených věcí, které lidé už stačili vytahat ze sklepů. Někteří už je v kolečkách vozí do kontejnerů rozestavěných v několika ulicích. A ty se rychle plní.
Všechno ze sklepa je zničené
Na zahradě domu, kde s rodinou žije Libor Pánek, je vytahaných milion věcí. Oblečení, boty, zimní kola od auta, nářadí z dílny, zavařeniny, sportovní náčiní, jízdní kola, prostě všechno, co kvůli místu v bytě ukládáte do sklepa.
„Víceméně je všechno ze sklepa zničené. Některé věci se snad podaří vysušit, ale voda zničila kotel, pračku a další spotřebiče. Všechno musíme vyměnit. Obytné patro naštěstí zasažené nebylo, zvenku voda sahala asi 30 centimetrů nad dlažbu,“ vypráví Libor Pánek.
Ranní evakuace
Stejně jako Pánkovi, strávila i řada jejich sousedů brzké nedělní ráno a dopoledne v evakuačním centru. „Před čtvrtou nás vzbudili hasiči. Odvezl jsem děti a manželku ke švagrové. Pak jsem přijel pro tchána s tchýní a její 90letou maminku, abych je odvezl do evakuačního centra,“ vypráví Zdisław Puszkiewicz, Koziełových zeť.
Voda se prý do ulice vylila okolo půl osmé. „To už se tu pohybovali hasiči na člunu a jeli do vedlejší ulice zachraňovat souseda, který brzy ráno odmítl opustit svůj dům. Napodruhé už s evakuací souhlasil,“ říká Puszkiewicz.
Řeka kulminovala během dopoledne, k 11. hodině starosta evakuaci odvolal a lidé se mohli vracet domů.
„Když jsme přijeli, sklep byl plný vody. Vrata do garáže byla celá pod vodou. Tak jsme vjezd odčerpali a otevřeli dveře, které jsme v sobotu obložili pytli s pískem. Díky tomu nápor vody vydržely. Ale i tak bylo ve sklepě přes půl metru vody,“ říká majitel domu Lešek Kozieł a ukazuje mi, kam až sahala voda. „Ledničky plavaly, ty musíme vyhodit. Kotel to přežil, voda nedosáhla k hořáku, takže topíme,“ říká s úlevou.
Opravdová povodeň
Jeho žena přiznává, že nevěřila, že voda pronikne až mezi domy, protože na břehu Olše se v minulých letech dělala protipovodňová opatření.
„Bydlíme v tom domě skoro 60 let, ale něco takového jsme nezažili. V minulosti, třeba při bouřkách, se voda dostávala do domu kanály a ve sklepě bylo pět až deset centimetrů vody. Ale tentokrát až třičtvrtě metru. Tohle byla první opravdová povodeň, kdy se řeka vylila až sem,“ říká paní Zdeňka.
Nepomohlo jim ani to, že si před lety kolem domu udělali kvalitní drenáž a v šachtici mají zabudované čerpadlo. To však nemohlo fungovat, protože nešla elektřina.
To, že měli v neděli ve sklepě přes půl metru vody, byste po třech dnech skoro nepoznali. „Však jsme se taky nezastavili. Už toho máme fakt dost, ještě že nám pomáhá zeťák,“ říká paní Zdeňka s kbelíkem a hadrem v ruce.
Ochotně mě zve dál a ukazuje, jak krásně čistý už má sklep, bývalou garáž a také letní kuchyň, kde má připravené sklenice a víčka na výrobu zavařenin a zpracování úrody. „To, co ještě bylo na zahradě, cukety, dýně, voda zničila,“ konstatuje pan Lešek.
Venku pod přístřeškem stojí dvě zničené ledničky, které vytáhli ze sklepa. „Ty musíme vyhodit,“ prohodí pan Lešek směrem ke špinavým lednicím.
„My jsme každopádně dopadli dobře. Horší to mají lidé třeba na Jesenicku nebo v Krnovsku,“ zamyslí se.
