Polanský stál na červeném koberci po boku manželky Blanky a tří dcer. V ochozech měl další členy rodiny: například tátu Jiřího, bratra Martina i 90letou babičku Olgu.

„Nešlo to zvládnout bez slz. Chtěl jsem řeč pronést tak nějak v kuse, aby měla hlavu a patu. Nechtěl jsem ji rozdrobit tolika přestávkami, ale nešlo to. Jsem rád, že jsem ji dokončil. Bylo to psané a čtené hodně v emocích.“

V úvodu mu poděkoval prezident klubu Ján Moder za práci, kterou v třinecké organizaci odvedl a vypíchl zejména věrnost. Prozradil, že měl husí kůži, když fanoušci skandovali ve stoje: „Jura Polanský!“

Bývalý útočník od nástupu na led neskrýval obrovské dojetí. Během projevu se několikrát odmlčel, aby nabral sílu pokračovat. „Nešlo to zvládnout bez slz. Chtěl jsem řeč pronést tak nějak v kuse, aby měla hlavu a patu. Nechtěl jsem ji rozdrobit tolika přestávkami, ale nešlo to. Jsem rád, že jsem ji dokončil. Bylo to psané a čtené hodně v emocích,“ vysvětlil Polanský v rozhovoru s novináři.

Poděkoval rodině za lásku, pochopení a že mu dodávala sílu. Ocenil vedení klubu, že jej usměrnili i podrželi. „Bez podpory pana Modera a pana Czudka bych tady nemohl dnes být. Probírali s námi věci a některé myšlenky zazněly jen tak v meziřeči, ale byly velmi cenné do života,“ upřesnil Polanský. Vyzdvihl i spoluhráče, se kterými mohl prožít úžasný příběh, a největší díky adresoval v závěru fanouškům.

„Vaše energie a věrnost dělala pro mě Třinec výjimečným místem, které bylo radost reprezentovat. Za těch více než 20 let jsem vás viděl plnit starou i novou Werk arénu. Viděl jsem vás slavit v dešti i mrazu. Bez vás bych nestál, kde teď stojím. Teď se loučím s číslem 23, ale nikdy se nerozloučím s tím, co pro mě a mou rodinu znamená Třinec,“ řekl Polanský. Doplnil, že se Třinec pro něj stal domovem a rodinou.

Dostat se do áčka Třince mu přišlo daleko jako na jupiter
Polanský přišel do Třince z Brna v roce 1998 v šestnácti letech do nově se rodící juniorky. Kometa tehdy extraligu nehrála.

„Šel jsem sem kvůli juniorce. Dostat se do áčka v Třinci se mi zdálo daleko, jako na Jupiter. Věděl jsem, že mám před sebou tři roky juniorky a že je dobrá, kvalitní. Že se buduje nová a podle jmen, jaké jsme viděli, jsme čekali, že bude hrát prim. To se potvrdilo. Hrál jsem třetí pětku. V první byl Havlát, Pletka,“ upřesnil.

Do základu áčka se prosadil od sezony 2003/04, nevyhnul se několika krátkým hostování včetně odchodu do švýcarského Oltenu. Vévodil také historické tabulce Ocelářů ve střelcích (218 gólů), než jej sesadil Martin Růžička. Kariéru ukončil v roce 2020. „Když přišel covid a nikdo nevěděl, jak bude dlouho, tak to byl pro mě logický konec kariéry. Sám od sebe jsem to neřekl. Stoprocentně jsem to ale cítil,“ pokračoval.

Polanský je pátým hráčem v historii Ocelářů, kterému se dostalo největší klubové pocty. U stropy haly jsou už vystaveny dresu Radka Bonka, Jana Peterka, Richarda Krále a Ľubomíra Sekeráše.

Vyzdvihl hospodský kvíz, sál pobavil dvěma historkami
Do Třince přijel dvaačtyřicetiletý brněnský rodák už ve středu. Klub pro něj připravil několik aktivit – zapojil se do tréninku s mládeži Ocelářů a před utkáním s Olomoucí se fanouškům podepisoval. Zahrál si také hospodský kvíz, který byl zaměřen na jeho osobu.

„Šel jsem tam s velkými obavami, protože nemám rád otázky o mně. Ale zvládli to neskutečně. Zpracovali ho příjemnou formou,“ řekl Polanský a přiznal, že ho některé otázky zaskočily a potrápily. „Některé odpovědi jsem věděl, někde jsem se spletl. Mrzí mě to u poznávání mých spoluhráčů. A někde jsem byl úplně mimo. Dojaly mě vzkazy od spoluhráčů, které mi nahráli. Z toho jsem byl úplně paf,“ dodal. Jeho tým skončil pátý z devíti.

Celý sál rozesmál i vyprávěním dvou historek. Při první, jak se vsadil s Viktorem Ujčíkem, že sní kilo šunky, a prohrál. Při druhé popsal, jak jej na reprezentační akci poslali trenéři Holík s Rulíkem na nájezd s cílem, aby zasáhl ruského brankáře do masky. Jako odvetu za to, že na druhé straně soupeř trefil českého gólmana pukem do helmy. Polanský se rozhodl dát gól, ale při nájezdu mu puk sjel. Dodal, že nejraději by utekl nějakým únikových vchodem.

Prozradil, že žije na jižní Moravě, kde podniká. Také jej ale hodně zaměstnává nejmladší dcera Claudia, která se věnuje stolnímu tenisu. Do Třince se vrací často a rád.