Původně se chtěla vystudovaná zemědělská inženýrka stát veterinářkou, a snad proto jí osud spojil se zvířaty. Jak pomáhat zvířatům si každopádně osvojila při studiu na střední škole v Kroměříži.

„Zřejmě to tak mělo být. Moje první pracovní zkušenost po škole byla v zubní laboratoři. Když se ale objevila nabídka pracovat v útulku, hned jsem se přihlásila a jsem tady,“ usmívá se šestatřicetiletá žena.

Oblíbenci? Psi a koně

Když přijde řeč na nejoblíbenější zvířata, bez váhání zmíní psy. „A na stejné úrovni jsou u mě koně,“ dodává majitelka dvou psů a staršího koně, který slouží pro práci s autistickými dětmi.

Právě práce se psy, kteří se ocitnou v nouzi, je to, co ji baví nejvíc. Venčení, krmení, výcvik a socializace těchto tvorů.

„Hodně mě baví etologie zvířat, tedy vývoj jejich chování. V útulku se totiž ocitají psi zatoulaní, nechtění, kteří bývají občas zanedbaní. Když se jim věnuji, velmi brzy vidím v jejich chování posun k lepšímu. To je jen dobře, protože čím víc toho pes umí, tím lépe se umisťuje do nové rodiny,“ vysvětluje vedoucí třineckého útulku.

Nemluví do větru. Její prioritou totiž není jen starost o psy v útulku, ale především snaha najít jim nový domov. „Využíváme k tomu sociální sítě. Na stránkách útulku máme seznam psů, které si lidé mohou osvojit. Jsou tam fotky, popis zvířete a další informace. Zatím se mi všem psům, kteří tady byli umístěni, podařilo najít nový domov,“ říká Szlaurová.

Hledání nového domova se daří

Až devadesát procent psů, kteří se dostanou do útulku, se ale vrátí majiteli. Letos jich útulkem zatím prošla zhruba stovka.

Přestože je třinecký útulek prioritně určen pro psy v nouzi, jeho obyvatelkami jsou i kočky. To od té doby, co město rozjelo kastrační program přemnožených koček.

„Ty odchytáváme v rámci kastračního programu, který ve městě funguje od letošního roku. Kapacita útulku je malá, proto se snažíme systematicky odchytávat přemnožené kočky, kastrovat je a vypouštět zpět,“ vysvětluje vedoucí útulku. Tak dočasně zůstávají pouze kočky zraněné, ale hlavně ty vhodné k resocializaci, které by si lidé mohli i vzít.

A jak dodává Petra Szlaurová, lidé mají o zvířata z útulku zájem. „Zatím se mi všecm psům, kteří tady byli umístěni, podařilo najít nový domov. A stejně tak i kočkám, kterých tady momentálně máme šest. Psy tu máme tři, konečně to ubylo,“ říká.

Práce vedoucí třineckého útulku si všímají i lidé, kteří si buď zvíře z útulku brali, nebo se s ní radí, co si počít, když jejích pejsek zlobí či má nějaký problém. Hodně její přístup chválí i na sociálních sítích.

A co ona na to říká? „Já jsem introvert, moc chvály mi nedělá dobře. Každopádně jsem ráda, že moji práci někdo ocení a že to dělá radost lidem. Já se držím toho, že pomáhám zvířatům. A to mě naplňuje,“ dodává „psí máma“ Petra.