Mezi hlavní problémy patří globální konkurence, rostoucí náklady na energie a přísné ekologické regulace Evropské unie.
„Ocelářství má zásadní multiplikační efekt na českou ekonomiku. Přímo i nepřímo vytváří tisíce pracovních míst a hraje klíčovou roli v automobilovém průmyslu, stavebnictví a strojírenství. Jeho útlum by měl dalekosáhlé dopady na celé hospodářství,“ uvádí studie CEVRO Univerzity.
Podle odborníků je nutné zaměřit se na modernizaci výroby a přechod k nízkoemisním technologiím. Investice do elektrických obloukových pecí a využití „zeleného vodíku“ by mohly snížit uhlíkovou stopu českého ocelářství a zároveň posílit jeho konkurenceschopnost.
„Bez aktivní státní podpory a evropského financování riskujeme postupnou ztrátu schopnosti konkurovat levné asijské oceli. Klíčové je zajistit rovné podmínky na trhu a podporu inovací,“ říká Klára Čermáková, vedoucí výzkumného týmu.
Výše a účel státní podpory ve formě dotací jsou v celosvětovém měřítku různorodé. Nejčastěji využívaný typ dotací je do nových technologií. Zatímco v zemích OECD mezi roky 2011-2020 objem dotací klesl o 72 procent, mimo země OECD vzrostl o 300 procent. V praxi pak ocelářský průmysl partnerských zemí OECD získává skoro 11krát větší dotace na jednotku produkční kapacity ocele, než je tomu v zemích OECD. Zejména v Asii pak vysoké dotace pokřivují tržní prostředí a tím pádem i ceny.
Nejvýznamnější hráči světového ocelářského průmyslu – Čína, USA nebo Japonsko – jsou v podpoře svého ocelářství podstatně aktivnější než Česká republika. Čína v reakci na problémy ocelářského průmyslu zavedla programy na podporu recyklace šrotu, obnovu průmyslových zařízení a navýšení podílu elektrických obloukových pecí. Spojené státy se pak vydaly cestou zřízení federálního fondu na snižování emisí v průmyslu, kdy bude do šesti projektů dekarbonizace ocelářského průmyslu investováno až 1,5 miliardy dolarů.
Studie rovněž doporučuje posílení spolupráce mezi průmyslem a školami s cílem zajistit dostatek kvalifikovaných pracovníků. Ocelářský sektor se musí zaměřit na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, například pro letecký a technologický průmysl, aby snížil závislost na masové produkci.
Navzdory výzvám studie zdůrazňuje, že české ocelářství má silný potenciál, pokud se mu dostane potřebné podpory. Jeho transformace na moderní, ekologicky udržitelný průmysl může zajistit dlouhodobý růst a stabilitu české ekonomiky.
„Budoucnost českého ocelářství spočívá v inovacích, spolupráci a cílené podpoře. Investice do jeho rozvoje a udržitelnosti nejsou pouze ekonomickou nezbytností, ale i strategickou prioritou zajišťující průmyslovou soběstačnost České republiky v dynamicky se měnícím globálním prostředí. Za předpokladu správně cílené podpory a kvalitní implementace opatření má české ocelářství potenciál stát se moderním, technologicky vyspělým a ekologicky udržitelným sektorem, který si udrží klíčovou roli v české ekonomice i v příštích desetiletích,“ dodává na závěr Čermáková.
