„Když se před 22 lety současný provoz rozjížděl, začínal jsem na něm jako jiskřič a postupně se vypracovával. Před třemi lety mi nabídli, zda bych nedělal na defektoskopii. Věděl jsem, jak se stroje ovládají a vzal jsem to. Ale musel jsem si udělat zkoušky. Kdysi jsme jezdili do Plzně, nyní stačí zajet do Ostravy. Zkoušky jsou platné po celé Evropě,“ nastínil Petr Kostka, který pracuje na směně B.

Tyče na defektoskopii prochází dvěma stroji – jeden „hlídá“ vnitřní vady, druhý vnější.

Vadné tyče zařízení vyřadí. Vnitřní vady se nedají opravit a tyč jde ke šrotování. Vnější vady se dají vybrousit, pokud s tím zákazník souhlasí. „Stroje nám hodně pomáhají, protože ručně bychom kontroly při takovém množství tyčí nemohli stíhat,“ pokračoval Kostka. Pokud by náhodou narazil na větší množství vadných tyčí, putují k podrobnému prozkoumání ruční sondou. Technolog pak zjišťuje, odkud je vada, zda z válcování, nebo odlévání. „Tohle se ale bavíme o opravdu výjimečných situacích,“ zdůraznil Kostka.

Na začátku každé směny si obsluha musí měřicí zařízení zkontrolovat. „Na zkušební tyči (etalonu) máme vyznačeny vady. Pustíme ji do zařízení a když stroj vady zaznamená, je zkalibrován a můžeme normálně pracovat. A pak jedeme po celou směnu jednu tyč za druhou. Je to hodně stereotypní, ale zodpovědné,“ pokračoval Kostka.

„Naše výrobky musí být precizní, protože vyrábíme hodně pro automobilový průmysl. Ovšem vady odhalují stroje, já kvalitu tyčí neovlivním. Já jen hlídám, aby špatný výrobek neodešel k zákazníkovi,“ shrnuje Kostka, který je rád, že před lety začal na defektoskopii pracovat. „Jsem rád, že profese měním. Je fakt, že po letech člověk může zakrnět, takže každá obměna je vítána. Ale jsem rád, že jsem pořád na jednom pracovišti. Já jsem workoholik, práce mě baví a klidně bych byl na šichtě i 20 hodin. Nemám žádný důvod své zaměstnání měnit,“ uzavřel Kostka.