V dřívějších dobách, kdy se Gírové říkalo všelijak, třeba i Čarodejnická hora či Hexenberg, se zde pásly ovce, kozy a krávy. V časech, kdy oblast náležela ke statkům Knížecí komory těšínské, patřila k nejbohatším loveckým revírům. A také se chlubila vznikem první salaše. Salašnictví se v této části Beskyd udrželo až do sedmdesátých let 20 století.
Podle posledních záznamů stála nad dnešní chatou salaš, a to až do roku 1960. Na vojenské takzvané josefské mapě z let 1764 – 1768 je salaš Gírová uvedena pod názvem „Girrawa“, a to jak v polském, tak i německém jazyce.
Po první světové válce se o výstavbu útulny zasloužil Klub českých turistů z Karviné v čele s Leopoldem Dorazilem. Na jaře 1932 začala stavba chaty a 17. června 1932 byl položen základní kámen, ač v té době již podstatná část chaty již stála.
Chata byla majetkem KTSČ až do roku 1938, kdy ji převzalo Polskie Towarysztwo Tatrańskie. Po obsazení Těšínska Německem byl správcem chaty Beskidenverein, který převzal veškeré chaty v oblasti. Koncem války obsadil chatu Wermacht.
Původním majitelům se chata vrátila až po válce, ale v roce 1948 přešla s dalšími chatami pod organizaci Sokol, následně ČSTV. Chatu také vlastnil důl ČS armády v Karviné, družstvo Vlet, Československá obec Sokolská, Restaurace a jídelny Český Těšín.
Ale turistům své dveře otevřela až 4. září 1993. Od roku 1996 se o provoz chaty starali manželé Jana a Antonín Sikorovi. A v roce 2022 zakoupila chatu rodina Malyjurkova, která vdechla chatě nový život a s láskou a pokorou se o ní stará. Tohle místo si to totiž zaslouží.
Dlouhá a trnitá cesta
Ještě před rokem 2022 neměla chata tu nejlepší pověst. Pak ji ale koupila rodina Malyjurkova.
„Vlastně se o chatu starám hlavně se svým bratrem. On má na starost rekonstrukci a renovaci a já mám pod sebou provoz chaty. Bojujeme už třetím rokem,“ popsala Marie.
Popsala, jak bratr dostal klíče od chaty symbolicky v den svých narozenin. V tu chvíli asi netušil, že dárkem bude práce a zase jen práce. Během tří let se totiž v chatě i jejím okolí změnilo snad úplně všechno.
„Především to, že to tady zase žije a turisti sem opět chodí. Jinak jsme museli vyměnit kotel i okna. Kuchyň byla v takovém stavu, že by neprošla hygienou. Takže jsme na to šli zgruntu. Zrenovovali jsme hospůdku i sklady. Kolem chaty to bylo celé zarostlé. Byla to dvouměsíční dřina, se kterou nám pomáhali i naši kamarádi a známí,“ pokračovala Marie.
Když měli sourozenci základ hotový, chatu otevřeli. Ale nikdo nechodil. Měsíc, dva a když to vypadalo na pořádný průšvih, uspořádali promo akci. Pozvali hudebníky, například kapelu Blaf. Uspořádali fesťáček Gírová žije hudbou. Dorazilo přes 500 lidí a od té doby se začala situace lepšit. Mimochodem, festiválek pokračuje a bude se konat i letos na podzim.
Ráj pro turisty
Chata Gírová nabízí 30 lůžek. Toalety sice na pokojích nejsou, ale jde o turistickou chatu a hosté s tím problém nemají. V parném létě se mohou osvěžit a k dispozici mají i letní terasu. Zcela novou a dřevem vonící.
„V kuchyni pracuje naše úžasná paní kuchařka, která nepoužívá žádná umělá dochucovadla, vaří přírodně a fakt dobře. Hodně hostů k nám chodí například na její zelňačku. Je bezlepková,“ upozornila Marie Malyjurková. V nabídce jsou i vegetariánská jídla a nechybí ani smažený sýr. Na ten chodí hlavně polští turisté.
Návštěvníci často chodí na Gírovou po značce z Mostů u Jablunkova a pokračují dále na Hrčavu. Nebo naopak. Oblíbená je trasa k nejvýchodnějšímu bodu republiky v Bukovci. Snad každý ale zamíří k nedalekým skalám.
„Měli jsme u nás dobrovolníky z Kofoly z jejich projektu Stezky z lásky. Oni navštěvují horské chaty a pomáhají je zvelebovat. A právě u těch našich skal udělali zábradlí, aby byl terén schůdnější třeba pro děti či seniory. Jmenuje se to tam Ďáblovy mlýny. A řeknu vám, jsou pěkně tajemné,“ dodala.
