Nastal čas rozloučit se s kariérou a pověsit kopačky na hřebík?

Vždy jsem si říkal, že když budeme mít dost kvalitních mladých hráčů, skončím a už budu jen předávat zkušenosti. Kopačky si ještě nechám. Budu trénovat dorost v Milíkově a občas si dám nějaký tréninkový zápas za staré pány. Teď už jsem hrával s dětmi mých bývalých spoluhráčů. Někteří z nich by mohli být mými vnuky.

 Vraťme se na začátek vaší kariéry. Kde jste začal s fotbalem?

V Karviné, v tehdejším Baníku první máj Karviná. Hrál jsem tam v žácích – asi od sedmi let. Poté jsme se přestěhovali do Třince, kde jsem nastoupil na střední školu. V dorostu jsem hrál v Bystřici, pak jsem šel na vojnu a hrál jsem za VTJ Hranice. Po návratu z vojny jsem potkal zesnulého Davida Novotného a ten mi navrhl, ať jdu hrát za Milíkov. Už si nevybavuji, kdy přesně to bylo, asi před více než třiceti lety. V době covidu jsem byl dva a půl roku v Návsí, jinak jsem byl celou dobu v Milíkově.

 Zápasů máte za sebou nespočet. Je nějaký, který jste si uchoval v paměti?

Vybavím si na zápas s dnes už neexistujícím Beskydem z Dolních Mostů v době, kdy jsme bojovali o postup do okresního přeboru. Povedlo se mi dát dva góly, jeden dokonce z poloviny hřiště. Pamatuji si, že jsme tehdy vyhráli 2:1. Byl jsem u prvního historického postupu do okresního přeboru, dělal jsem předsedu. Pomáhali mi Henio Samiec, paní Benková, Jura Szkatula a nebožtík Karlík Bojko.

 Celou kariéru jste hrál záložníka a obránce?

Začínal jsem v útoku. Na Milíkově jsem hrával s Vlastou Benkem, dohromady jsme dávali 25 až 35 gólů za sezonu. Později jsem šel do zálohy, až jsem nakonec skončil v obraně, kde jsem už zůstal.

 Rozlučka se vám výsledkově nevyvedla, Milíkov podlehl Tošanovicím 2:5, ale vstřelil jste vedoucí gól…

Přesto jsem spokojený. Postupoval jsem sám na brankáře, jako zamlada, a vystřelil k tyči. Kapitánskou pásku a pětatřicet minut na hřišti, to jsem měl domluvené. O dárkovém koši a dýmovnicích, které skupinka fandů odpálila po mém gólu, jsem nevěděl. Aspoň budu mít na co vzpomínat.