Ve své přednášce posluchačům poutavě přiblížila svět lavin. Zdůraznila, že se jedná o jev, který se nevyskytuje jen v Alpách či v Tatrách, ale i v našich Beskydech.
Vztah ke sportu obecně a také lásku k horám zdědila Alena Zárybnická po svém otci – Jiřím Kusém. „Můj tatínek byl dobrý sportovec, horolezec. Možná ne přímo excelentní, nebyl prvovýstupcem, ale po horách chodil rád. Na nohou mám jeho pohorky,“ prozradila s úsměvem Alena Zárybická a pokračovala ve vyprávění o svém otci.
„Táta létal na větroních, takže vlastně půl roku trávil na letišti a půl roku v horách. Časem pochopil, že ze mě úplně nebude nadějný a šikovný sportovec, takže mi dovolil, že můžu lítat na větroních, ale pod podmínkou, že budu chodit hrát na piano. Celý život jsem chodila na letiště a létala, ale pak přišlo období, kdy jsem se odstěhovala do hor, do Špindlerova Mlýna, a začala tam žít, protože jsem podědila geny po tátovi.“
Alena Zárybnická vystudovala meteorologii. Chtěla se stát leteckým meteorologem, ale osud rozhodl jinak. Našla si studentkou brigádu, připravovala relaci o počasí. Od roku 1997 moderuje v České televizi Předpověď počasí. „Po mateřské dovolené jsem dostala nabídku ČT. Jednu, druhou, pak třetí. Tenkrát jsem si řekla, že to už není náhoda. Celou dobu jsem věrná jedné firmě, dokonce pořád sedím ve stejné kanceláři,“ pousmála se známá rosnička a zdůraznila, že stereotyp ji rozhodně neubíjí. „Je čistě na nás, jak si postavíme relaci, která se bude vysílat. Dá se říct, že každá meteorologická relace je moje autorské dílo, všechno si připravím sama,“ vysvětlila.
Pozval ji Stanislav Ćmiel
Pozvánku na letošní Fest Outdoor přijala díky jeho organizátorovi Stanislavu Ćmielovi. Je horolezcem a také členem Horské služby, pro kterou známá moderátorka už 21 let přednáší meteorologii. „Když mě Standa požádal, abych přijela na jejich festival, přislíbila jsem mu, že pokud udělá všechny zkoušky a úspěšně absolvuje celé školení, tak dorazím. Dala jsem slovo, a tak jsem přijela,“ pokračovala televizní „rosnička.“
Početné obecenstvo zaujala přednáškou na téma lavinového nebezpečí, které na milovníky hor nečíhá pouze v Alpách anebo v Tatrách, ale například také v Beskydech. Lavinová úskalí popisuje čtivá kniha Laviny v Česku.
„Kolega Pavel Cingr, spoluautor knihy, přišel s nápadem, že bychom mohli zpracovat lavinové nehody, který se odehrály v Česku. Nikdy a nikde se však nepsalo o tom, co se odehrálo z pohledu těch obětí. Navrhla jsem, ať to není postavené pouze na suchých faktech, ať jsou tam i nějaké příběhy, z nichž si lze vzít ponaučení. Na knize jsem pracovala s Pavlem Cingrem, náčelníkem HS Krkonoše, a s fotografem Valeriánem Spustou, který má díky svému otci přístup k archivním fotkám. Do týmu jsme přibrali i lavinového preventistu Roberta Dlouhého, který se postaral o odbornou korekturu. Napsat první díl knihy nám trvalo třio roky, hovořila jsem v něm s 50 respondenty. Ve druhém díle se budeme věnovat lavinovým nehodám z pohledu pilotů vrtulníků, lékařů, členů horské služby, jejich zasypaných kamarádů, zkrátka všech lidí, který se lavinou potkali,“ doplnila Alena Zárybnická.
Na závěr svého povídání se meteoroložka pozastavila u předpovědi počasí. „Je třeba si uvědomit, že se vždy jedná o míru určité pravděpodobnosti, tudíž je potřeba k ní přistupovat s absolutním respektem. Obvykle platí, že čím bližší je období, kterého se předpověď týká, tím je přesnější. Klidně se může stát, že nějaký lokální jev, třeba bouřku v údolí nebo na horách, nelze předpovědět ani na dvě hodiny dopředu, protože netušíte, kterým údolím se vydá,“ řekla známá moderátorka.
