„Nabídl jsem jim 90 fotografií a dal jim při výběru volnou ruku. Nevolil bych jinak, všechny ty fotky mám rád. Jsou to moje děti,“ říká s úsměvem fotograf a nadšenec pro astronomii Martin Podžorný.

Proč jsou vašim nejoblíbenějším místem právě Beskydy?

To je jednoduchá odpověď, mám je blízko. Jsou to hory, do kterých mohu kdykoli zajít na vyhlédnutá místa, protože já nefotím jen tak náhodou, že jdu kolem a zrovna vidím něco hezkého. Ta svá místa už mám pečlivě vybraná, takže když se jdu projít jako turista a uvidím například mezi stromy průzor nebo prostě něco hezkého, co mě zaujme, přemýšlím, jak to zachytit a vymyslím kompozici toho snímku. Tím, že do Beskyd mohu kdykoliv, mohu si dovolit říct, tak teď to není ono, je polední světlo, a sám si rozhodnu, kdy si to zajdu vyfotit příště. Vyberu si buď nějaký astronomický úkaz, nebo nějaké speciální počasí, aby ten záběr měl něco navíc. To třeba v Norsku, kde jsem byl také byl, nejde. Krajina vám tam nabídne nádherné scenérie, ale co když přijedete a zrovna je mlha? Tam nemůžete čekat, až se mlha rozpustí, sedět tam tři dny a pak snímek udělat. Toto mi umožní blízkost Beskyd.

A jiné moravské či české hory vás nelákají? Šumava, Krkonoše…?

To mám daleko. Ale ano, mám oblíbené i jiné hory, jsou to Dolomity, které považuji za jedny z nejkrásnějších na světě. Jezdím tam každý rok v létě, pokaždé na stejné místo.

A podařily se vám tam nějaké „vyčekané“ fotky?

Tam to právě moc nejde. Protože jsem byl v Dolomitech už snad patnáctkrát, tak nějaké fotografie mám. Asi bych něco vybral, co bych mohl lidem ukázat. Ale myslím, že z Beskyd mám hezčí fotky. Lépe se mi tam fotí.

Vy ale nefotíte vyloženě přírodu, vaše snímky mají atmosféru…

Ano, spíše celky. Zasazené do vesmíru, astronomická krajinářská fotografie, tak bych to nazval.

Prozraďte, kterou z těch dvaadvaceti fotek, které tu vidíme, bylo obtížné udělat a případně proč?

Myslím, že šlo třeba o záběr, jak nad Javorovým prolétá Tsuchinschanova kometa. To je astronomický úkaz, který vyfotíte jednou za život. Pokud ji někdo ze Země ještě uvidí, bude to za desítky tisíc let, nebo také už nikdy. Jednou přiletěla a odletěla a nikdy už třeba nebude.

Výstava bude k vidění do 27. února 2026.