„Dolfek studoval na geologické fakultě. V nejnáročnějším období, kdy měl psát a obhajovat závěrečnou práci, jej poslali na umístěnku do Chomutova, aby získával také praxi. Už tam zůstal, oženil se a založil rodinu,“ vysvětlila Berta Urbačková, jak se její bratr ocitl v západních Čechách.

„Honzík o nás ví. A ví i to, že odsud pochází jeho děda. Dolfek studoval na geologické fakultě. V nejnáročnějším období, kdy měl psát a obhajovat závěrečnou práci, jej poslali na umístěnku do Chomutova, aby získával také praxi. Už tam zůstal, oženil se a založil rodinu.“Berta Urbačková

V 50. a 60. letech šlo v naši zemi o běžný postup. Státní systém rozděloval absolventy škol do míst, kde bylo potřeba. Klidně napříč celou republikou. „Žili jsme od narození v Třinci na Kanadě. Nepřestěhoval by se, kdyby nemusel. Proč taky? Práci by tady na Ostravsku jako geolog určitě našel, třeba v hornictví. Nikdy předtím v Chomutově ani nebyl, nikoho tam neznal,“ zamýšlela se.

Doplnila, že se její bratr v oboru uchytil. Když se přemisťoval před padesáti lety kostel v Mostu, pomáhal s přesunem po geologické stránce. A v roce 1992 založil se svým společníkem firmu. Změna bydliště ho ale také přinutila ke změně příjmení.

„Pamatuju si, jak jednou přijel a ptal se otce, zda se nebude zlobit, když si jméno počeští na Zabystřan. Vysvětloval, že naše příjmení je v Chomutově raritní a neustále ho komolí. Komplikovalo mu to život. Náš táta s tím neměl žádný problém,“ prozradila.

Urbačková přikývla, že její bratr měl k lyžování kladný vztah. Usmívá se nad tím, jak si zážitek v podobě jízdy z Javorového se svým starším bratrem vydřeli. „Chodívali pěšky z Kanady mezi poli přes Guty nahoru. Lanovka ještě nebyla, lyže se nesly na zádech. Sjížděli kopec z Velkého Javorového po serpentinách, kterými se chodilo nahoru. Byla to aktivita na celou neděli. Večer se vraceli domů celí splavení,“ přiblížila.

Od mala je živý a odvážný
Berta Urbačková upřesnila, že olympionik Jan Zabystřan, syn jejího synovce, se už v Třinci dlouho nezastavil. Asi od tří let. „Honzík o nás ví. A ví i to, že odsud pochází jeho děda. Bohužel ho nezažil. Dolfek zahynul v roce 1995 při hromadné dopravní nehodě na D1, kterou nezavinil. Určitě si ani Honzík nevybaví, že v Třinci byl,“ řekla.

S úsměvem ale dodává, že ona si na něj pamatuje velmi dobře. „Byl abnormálně živý a odvážný. Vzpomínám si, jak se nemohl dočkat, až půjdou s maminkou na bobovou nebo sáňkařskou dráhu. Tuším, že ještě neměl ani tři roky a celou cestu na ni volal, ať nebrzdí,“ popsala s úsměvem.

Závody prožívají
Berta Urbačková sleduje každý závod Jana Zabystřana, pokud jej televize vysílá. „V kontaktu jsme především s jeho tátou Honzou. Voláme si, píšeme. Navštěvuje naši rodinu každý rok. Má tu bratrance, sestřenice. Všichni závody Honzíka hodně prožíváme,“ přiblížila Urbačková.

Obzvláště emotivní byl nedávný historický triumf Zabystřana: stal se prvním Čechem, který vyhrál v alpském lyžování závod Světového poháru mužů. „Smáli jsme se, plakali,“ prozradila Urbačková. Jeho tátovi ihned gratulovali. „Také byl dojatý. Jak moc šokující vítězství bylo, dokazuje i příhoda s organizátory. Honzovi pouštěli do telefonu hymnu a ujišťovali se, zda je česká,“ pousmála se.

Dodala, že jí ale děsí, že teď bude veřejnost od něj očekávat na olympijských hrách medaili. „Má to těžké. Každý chce vyhrát a rozdíly jsou minimální, rozhodují setiny. Kdo se tím nezabývá, neuvědomí si, jaká je ve světě konkurence. Vím, že má i ze čtrnáctého místa radost. Je to úspěch. To, že vyhrál závod SP je opravdu trochu zázrak.“