Muzeum lehkého opevnění v Chotěbuzi zahájilo sezonu. Jeho členové uplynulou sobotu nabídli milovníkům vojenské historie možnost prohlédnout si tři pevnůstky lehkého opevnění postavené v roce 1938.
„Návštěvníci viděli množství uniforem, zbraní a různého vojenského vybavení vojáků všech armád působících na našem opevnění od roku 1938 až 1989,“ přiblížil předseda Klubu vojenské historie Chotěbuz Jan Labák.
Pro zpestření akce připravili organizátoři atrakce pro malé i velké, například vzduchovkovou střelnici nebo tzv. „opičí dráhu“ pro děti i dospělé.
Ve vojenské kuchyni se vydával vojenský guláš, káva a čaj. „Každý návštěvník si mohl v bunkrech osahat veškeré vybavení, vyzkoušet obsluhu ručního ventilátoru na výměnu vzduchu, podívat se periskopem, případně si potěžkat zbraně nebo vyzkoušet polní telefon,“ vyjmenoval Labák.
Další setkání u bunkrů je plánováno na červen. Termín organizátoři upřesní. V září pak proběhne 2. ročník s názvem Feldküchefest 2026 neboli sraz vojenských polních kuchyní napříč historii.
Trocha historie
První objekt je ve stavu z roku 1938, kdy byl postaven a obsazen II. praporem 40. pěšího pluku, který sídlil v Českém Těšíně. A připravoval se na obranu proti Polsku, případně proti obchvatnému manévru Němců přes Polsko, kteří by se snažili obejít těžké opevnění, táhnoucí se od Bohumína na západ. Proto se opevnění nazývá „Záchytný hák na řece Olši“. Zdejší opevnění se mělo táhnout od Bohumína po česko-slovenskou hranici. Dostavěno bylo po Koňskou u Třince. Poláci po okupaci Těšínska okamžitě začali s likvidací tohoto opevnění od Třince. Podařilo se jim zlikvidovat opevnění až po Chotěbuz.
Druhý objekt je ve stavu tzv. německé reaktivace z let 1944 – 1945, kdy se německý Wehrmacht připravoval na obranu Ostravska. Poslední průmyslové oblasti v Říši, kde se těžilo uhlí a vyráběla ocel. A je znám výrok, „že když padne Ostrava, padne celá Říše.“ Tak se i stalo cca týden po dobití Ostravy.
Poslední bunkr je rekonstrouván do stavu tzv. poválečného reaktivace. Takto reaktivované opevnění se nacházelo na jižní hranici Československa. Mělo zabránit vpádu imperialistických vojsk ze západu. Samotné lehké opevnění bylo využíváno zhruba do roku 1990 a těžké opevnění na jižní Moravě do roku 1999, kdy Česká republika vstoupila do NATO.
Opevnění na severní hranici nebylo nijak využíváno. Jen bývalé dělostřelecké tvrze na Ostravsku a v Orlických horách byly, nebo ještě z malé části jsou využívány armádou jako velice odolné muniční sklady.
