Na premiérovou trefu ve třetí lize jste čekal třicet dva zápasů…

Není to moc hezká statistika, ale konečně jsem dal dva góly. Jsem za ně moc rád. Navíc byly velmi důležité. Nemůžu říct, že v poslední době se mi nedařilo v koncovce. Já se do ní ani moc nedostával.

 Zmínil jste, že na soutěžní gól jste čekal od pohárového hattricku ještě v dresu Hranic do sítě Valašského Meziříčí…

Před tři čtvrtě rokem jsem šlápl na zmizík… Mám radost, že jsem to teď prolomil. Zbývá ještě šest kol, tak snad střelecké procitnutí potvrdím.

 Před prvním gólem jste, jak se fotbalově říká, poslal na párek ostříleného stopera Coufala…

Říkal jsem si, že po prvním doteku hned vystřelím. Kapitán Coufal šel na zem ještě dřív, a tak jsem si míč dal na levou nohu. Naštěstí na zem s ním šel i gólman, takže mi to vyšlo. Druhý gól padl po přenesení hry. Je to zásluha Omy, dal mi skvělý míč – po zemi, s ideální razancí, a já už jen doklepával. Stačilo jenom nastavit nohu.

 Ještě za stavu 0:0 se vám naskytla veliká šance. Kolik scházelo k hattricku?

V 10. minutě mi to Zinha dal pod sebe a já levačkou nastřelil obránce, který míč vykopl z brány. Máme nějaký sazebník. Je tam poplatek za první gól i za hattrick. Ale to je ten důvod, proč jsem třetí gól nedal. Abych to hned neměl tak drahé.

 Co vám po zápase řekl otec, někdejší druholigový útočník?

Říkal, že jsem hloupý, že jsem nedal ten třetí gól. Tak jsem mu vysvětlil, že jako student bych to měl příliš drahé. I tak mi všichni gratulovali, byli rádi. Ale samozřejmě ne tolik, jako já. Kluci mě na hřišti podrželi. Po té první šanci, kterou jsem neproměnil, řekli, že přijde další.

 Polanku jste porazili zcela zaslouženě, souhlasíte?

Určitě. Drželi jsme míč, vpředu jsme byli aktivní. Byli jsme dominantní ve hře, vzadu jsme je k ničemu nepustili. Mohli jsme přidat další góly. Tři body zůstaly doma zaslouženě.