Náhle zahřmělo a střechou kaple pronikl dovnitř kulový blesk. Podle očitých svědků proletěl kaplí, prošel stěnou a vylétl ven. Zanechal po sobě 13 mrtvých a víc než padesátku zraněných. Letos 17. května uplynulo od této tragédie 120 let.

Minulou neděli si událost připomněli lidé z Koňákova a okolí, včetně prapotomků zabitých. Byl mezi nimi i Jerzy Kotajny, praděda místního farmáře Gustava Kotajneho.

„Praděda stál venku, opřený o zeď, aby ho před deštěm chránil přesah střechy. Blesk prolétl kaplí a vylétl ven zdí přesně v místě, kde stál. Jeho i další tři chlapy zabil,“ vzpomíná Gustav Kotajny, který zná příběh z vyprávění svého otce.

Jeho syn Martin dodává, že Jerzymu tehdy bylo 48 let a zanechal po sobě 10 dětí. „Aničce byl tehdy rok,“ říká.

Spolu s otcem se účastní vzpomínkových setkání. Rodina Kotajnych dokonce před časem významně přispěla na opravu hřbitovní kaple.

Událost posléze zapsal a vylíčil kněz Jan Pindur, který 17. května 1906 sloužil pohřební bohoslužbu. Také jeho blesk zasáhl a na chvíli ochromil, podobně jako desítky dalších. Byť zraněn, přežil.

„Pamatuju se, že jsem se zachvěl a ztratil vědomí. V tom stavu jsem setrval asi hodinu, jak jsem po procitnutí zjistil. Když jsem se probral, měl jsem pocit, jako by po zavalila obrovská masa hmoty. V mrákotách jsem slyšel nářek a výkřiky, ale nevěděl jsem, zda je to sen, nebo realita. Nemohl jsem mluvit, otevřít ústa ani oči. Nepohnul jsem rukama ani nohama a na chvíli jsem znovu ztratil vědomí. Z bezvědomí mě probral nějaký hlas, který se ptal: „Co pastor, žije?“ vzpomíná v zápise o této události Jan Pindur.

Když se konečně vzpamatoval, viděl kolem sebe ležet mrtvé. Lidi, s nimiž se při příchodu k obřadu zdravil… Život si zřejmě zachránil tím, že se těsně před úderem blesku odlepil od stěny.

Většina obětí řádění živlu je pochovaná právě na evangelickém hřbitově v Koňákově.