Petr Sikora a Matěj Kubiesa navíc přivezli stříbro z ostře sledovaného mistrovství světa juniorů. Denis Čelko, Dominick Byrtus, René Řehák a Dominik Řípa vybojovali medaili na MS do 18 let.

Jak s více než měsíčním odstupem hodnotíte sezonu?

Celkově bych řekl, že sezona byla dobrá. V průměrné domácí návštěvnosti v základní části jsme se poprvé v historii dostali přes pět tisíc, což je famózní číslo. V procentuální obsazenosti areny jsme byli třetí v extralize.

Lidé na nás chodili i venku, tam jsme byli na druhém místě. Takže Oceláři táhli! Kompletní play off u nás bylo vyprodané, což dokázal málokdo. Splnili jsme základní aspekt fungování našeho klubu, což je přinášení radosti příznivcům Ocelářů. Fanoušci se bavili, hráli jsme hezký hokej, který se musel líbit.

Zároveň bych chtěl pochválit vynikající práci našich lidí v marketingu. Celá kampaň na play off byla perfektně připravená, včetně rapové hymny. Bylo to vážně super, lidem se to líbilo.

Co hokejové výsledky?

Vrátili jsme se na čelo, což mě upřímně naplňuje hrdostí. Jsme rádi, že jsme se probojovali do finále, ale zároveň víme, že se Pardubice daly porazit. Byl to naprosto hratelný soupeř. Bylo to v našich silách. Sportovní štěstí se naklonilo na jejich stranu. Titul získali oni.

Obrovskou radost nám udělala mládež. Titul brala juniorka i osmá třída, která za celý rok prohrála dva zápasy. Jeden v základní části, druhý v play off. Byli úžasní. Stejně tak i junioři. Poslední zápasy ve finále urvali bez čtyř nejlepších hráčů, kteří odjeli na mistrovství světa do 18 let. Celkově můžeme sezonu hodnotit opravdu dobře.

Jak jste ji prožíval? Vstup do ročníku byl úžasný, Oceláři koncem října vedli s náskokem 11 bodů tabulku. Následně ale prohráli 12 z 16 utkání.

Takhle to ve sportu občas bývá. Oceláři jsou ve světě sportu opravdu velká značka, každý se na nás chce vytáhnout. Přišla řada porážek. Vedlo to k tomu, že se s klubem na vlastní žádost rozloučil Zdeněk Moták. I touhle cestou bych mu chtěl upřímně poděkovat za práci, kterou pro náš klub odvedl.

Jsme hrdí, že dostal místo hlavního kouče reprezentace. To je meta každého trenéra, Zdenkovi se to podařilo. Věřím, že dokáže tým připravit a na příštím šampionátu bude český tým hrát lépe než na tom právě skončeném.

Bylo těžké přijmout jeho rezignaci?

Byl rozhodnutý. Nemělo význam ho nějak lámat a přesvědčovat. Za sebe řeknu, že tým měl v tu dobu možná až moc cukru a potřeboval trochu biče. Převzal to Boris Žabka a výkony šly rychle nahoru.

Měli jste s jeho příchodem šťastnou ruku?

Věřím, že ano. Přišel už o rok dříve do pozice asistenta. Byl určitě oživením, Zdenkovi hodně pomohl. Po slabším období to bylo všelijaké, on to dokázal pozvednout. V tu dobu bychom mimochodem brali stříbrné medaile všemi deseti. S jeho posunem do role hlavního trenéra jsem znovu z týmu začal cítit velký hlad a vůli vyhrávat. I proto bylo zklamání po finále velké.

Jak jste se cítil po závěrečném utkání finále, které jsme po velkém boji ztratili?

Všichni jsme byli samozřejmě zklamaní. Já i hráči. Nikdo nechce poslední zápas sezony prohrát. Nešťastný odraz od brusle, puk vzal Sedlák, hodil ho Červenkovi, který to z první dobře trefil. Pardubice se staly mistrem zaslouženě. Celou sezonu hrály velmi dobře. Vyhrály základní část, neměly žádnou sérii proher. Prohráli jsme s nejlepším týmem, který v Česku aktuálně je. Naše cesta play off byla ale i tak parádní. Finále nevyšlo, tak to prostě je.

Přišlo mi, že na ledě jste před podáváním rukou hráče i vy sám spíše podporoval a snažil se je povzbudit. Je to tak?

Určitě. Viděl jsem, jak jsou skleslí a smutní. Říkal jsem jim, ať mají hlavy nahoře, že se není za co stydět. Nechali na ledě všechno. Nikdo na ně nebyl naštvaný. Ani fanoušci, ani vedení. Naopak jsem jim chtěl poděkovat za výkony a další skvělé zážitky, kterém nám připravili.

Je nějaký moment, který vám utkvěl v hlavě?

Jsou dva. Obě otočky ze stavu 1:4 v play off. Poprvé v semifinále s Karlovými Vary, podruhé ve třetím zápase finále s Pardubicemi. To bylo něco neskutečného. Kluci ukázali, že mají obrovskou morální sílu a odhodlání. Že hokej opravdu umí hrát skvěle.

Neříkáte si občas, že už jste ve Werk Areně viděl všechno, ale pak vás tým zase překvapí něčím novým. Mám pocit, že Oceláři jsou opravdu neuvěřitelnou továrnou na celoživotní zážitky.

Je pravda, že se nám toho v posledních sezonách povedlo hodně. Obrat série z 0:3 i s nezapomenutelným gólem Voženílka. Dramatická, nekonečná prodloužení. Titul z předkola nebo se třemi sedmizápasovými sériemi. Letošní obraty zápasů z 1:4. A je toho víc. Jsem zvědavý, co nám hráči v další sezoně přichystají.

V průběhu play off se často v médiích opakovalo, že Oceláři hrají atraktivní hokej. Jak se vám líbil herní projev týmu?

Na naše zápasy se hezky koukalo. Hluchých míst bylo málo, kluci drželi vysoké nasazení celých šedesát minut i v případném prodloužení, ve kterém dokázali utkání často zlomit ve svůj prospěch. Nejen já, ale věřím, že i celá naše fanouškovská obec, byla se zápasy spokojena.

Třinečtí fanoušci hráče v těžkých chvílích, kdy tým prohrával, stejně jako loni podrželi. Nepískali, ale povzbuzovali je. Ukázali svou velikost, chovali se jako šestý hráč. Souhlasíte?

Jednoznačně. Naši fanoušci jsou skvělí, udělali za třicet let obrovský krok dopředu. Je úžasné, jak za týmem stojí a jak ho podporují. Párkrát zapískali, když se kluci trápili v přesilové hře, ale moc toho nebylo. Nepřeháněli to. Vážím si, že jsme jedna Ocelářská Familia. S výrazem přišel před pár lety Vlado Dravecký a nemyslel tím jen realizační tým a hráče, ale i fanoušky. Všechny, kterým na klubu záleží. Jsem na to spojení hrdý a věřím, že zůstane pevné i v dalších letech.

Bez titulu Oceláři ale nejsou. Jak jste prožíval zlatou cestu juniorky a osmé třídy?

Některé zápasy se hrály souběžně s áčkem a sledoval jsem na onlajnech, jak se vyvíjejí. Shodou okolností to tak vyšlo, že s Pardubicemi hrála finále i naše juniorka. Během zápasu áčka jsme si odběhli do vedlejší haly užít gejzír zlaté radosti. Věřím, že jak máme teď v základu Maja Adámka, Ondru a Michala Kovařčíky nebo Miloše Romana s Patrikem Hrehorčákem (ti všichni vyhráli titul v juniorce 2016), tak i z této generace vzejdou hráči, kteří se uplatní v áčku v extralize a možná i někde dál.

Dochází i k určité generační obměně. Petr Vrána ukončil kariéru, Vladimír Dravecký se během sezony přesunul do pozice asistenta trenéra. Oba se přičinili o zlatou éru s pěti tituly. Co ve vás vyvolává, že už nebudou za Oceláře hrát?

Oběma chci poděkovat za výkony, které pro Oceláře odvedli. Peťo Vrána přišel v lednu 2019, kdy začala naše série pěti titulů. Vlado toho odehrál za nás ještě více, patřil mezi legendy. Co je také důležité a podstatné, tak se oba velmi aktivně podíleli na vytváření vítězné chemie v kabině a v jejím nastavení.

Bohužel věk nezastavíš a dnešní hokej je stále rychlejší a rychlejší. Je to přirozený proces. Vítězný gól Finů ve finále mistrovství světa mi připadal, jako bychom viděli Sikiho nebo Jesu. Mladý zabere, s ničím si neláme hlavu, všechny objede a šoupne puk do branky. Možná i to chybělo českému mančaftu na MS. Nějaká mladá krev, která umí oživit hru nasazením a touhou ukázat se v co nejlepším světle, protože jí jde o další kariéru.

 V týmu nebudou pokračovat ani Kundrátek, Cienciala a Nedomlel, se kterým jste si během letošního play off vytvořil zajímavý rituál. Prozradíte o co šlo?

Když přijdu po zápase do kabiny, sedávám vedle Ondry (Kacetla). Po čtvrtfinále v Hradci ale nebylo místo, a tak jsem si sedl Nedovi na koleno. Dohodli jsme se, že si to po vítězných zápasech zopakujeme. Teď odchází. Dostal lepší podmínky. Nemůžeme mu vyčítat, že toho využil. Popřál jsem jemu i Kundrcovi s Činelem hodně úspěchů v novém působišti.

Kostra týmu jinak zůstala stejná. Vrátil se velký bojovník Vožuch. Několik hráčů (Průšek, Byrtus, Rybnikár, Švančara, Řípa, Řehák) se z naší úspěšné juniorky zapojilo do přípravy s áčkem a zkusí zabojovat o místo. Věřím, že některé z nich uvidíme příští sezonu pravidelně v sestavě.

Je kde brát. Naši junioři se podepsali i pod výrazné úspěchy v reprezentacích. 

Máme šikovné mladé, můžeme být právem hrdi. Siki byl navíc nejen platným hráčem, ale i kapitánem týmu. Je to známka toho, že jej respektuje trenér i spoluhráči. K tomu podepsal nedávno nováčkovský kontrakt s Washingtonem Capitals v NHL. Držíme mu palce, aby se rychle propracoval do áčka a netrápil se na farmě, která už zničila mnoho talentovaných hráčů.