Kuchařem jste chtěl být už odmala?

Na základní škole jsem hrozně moc chtěl jít na řezníka-uzenáře. Kuchařinu jsem dělat nechtěl, byla to vyloženě z nouze ctnost. Nakonec mě to chytlo, dodnes mě to baví a docela obstojně i živí. I po třiceti letech vaření mám svou práci pořád rád.

 Kde všude jste se učil kuchařskému řemeslu?

Prošel jsem vše – od pivnic, čtyřek bez větráků až po provozního šéfkuchaře nadnárodních firem. Pak už jsem začal dělat sám na sebe. Díky svým přátelům jsem byl na pár stážích v Německu a Rakousku. Na smlouvu jsem tam nikdy nevařil. Pro jednoho českého majitele firmy jsem privátně vařil v Dubaji.

 Pro koho ještě jste vařil?

Mezi nejznámější patřili kardinál Dominik Duka a svého času i Václav Klaus. Na jídlo ke mně chodíval i fotbalový trenér Franta Straka.

 Co vaříte nejraději?

Jsem Čech a patriot, takže především českou kuchyni. Tu mám hrozně rád, člověk se v ní vyřádí. Rád vařím španělského ptáčka, svíčkovou, dobrou šťávu, omáčky, rajskou, koprovku, telecí maso.

 V posledních letech se doslova roztrhl pytel s kuchaři, kteří vaří v televizi, na internetu a podobně. Nezdá se vám, že se lidé přestávají stravovat mimo domov a čím dál častěji si sami vaří doma?

Youtubery nesleduji, ale mám je v povědomí. Pro českou gastronomii dělají hodně, propagují ji. Myslím si, že lidé v dnešní uspěchané době na vaření doma zkrátka nemají čas. Tlak doby na výkon je veliký. Kdo má čas stát čtyři hodiny doma u sporáku a vařit oběd pro šest lidí? Dnes už nikdo nechce zabít cele dopoledne tím, že bude pět hodin dělat knedlíky a vařit svíčkovou, nakládat si maso na vrabce a dusit bůček přes noc.

Nabídka stravovacích zařízení je nesmírně široká. Česká, asijská, italská či středomořská kuchyně jsou zastoupeny v širokém měřítku, vybere si v nich asi každý. Když si spočítám nákup surovin, vaření, energie, úklid nádobí a další, jídlo v restauraci mě vyjde levněji.

 Rád relaxujete s prutem v ruce. Kdy jste s rybařením začal? 

Prý rybařím už od doby, co jsem se naučil chodit. Já si to nepamatuji. Údajně mě táta nosil na ryby v batohu dřív, než jsem začal chodit. Na ryby jsme jezdívali s tátou a strejdou. Pocházím ze severních Čech, na ryby jsme nejčastěji jezdili do Litoměřic, Štětí, Mělníka či Kolína. Chytali jsme na rybnících, na Labi i na Polabských tůních.

 Vybavíte si první úlovek, který stál opravdu za to?

První rybu si už asi nevybavím. Byly jich spousty. Mám velikou radost z každé ryby, kterou chytím, ať už je malá nebo velká.

Nedávno jsme byli s přáteli ve Francii. Chytali jsme na řece Mosele poblíž městečka Cattenom (u německo-lucemburských hranic – pozn. red.). Ve dvě hodiny přišel záběr, zrovna ve chvíli, kdy jsem vstal a vyrazil k prutu. Po půlhodinovém boji jsme vtáhli na člun sumce. Měřil 250 centimetrů a vážil skoro metrák. Jeho odhadovaný věk byl 40 let.

 Co lovíte nejraději?

Největší hodnotu pro mě má nikoliv kapr, jak je v rybaření standardem, ale velký cejn, lín, plotice či perlíny. Opomíjené druhy ryb, které nejsou tolik preferované, pro mě však mají větší cenu než třeba trofejní kapr.

 Na ryby jezdíte i do zahraničí. Zaujal vás rybolov na moři?

Byl jsem na rybách v Norsku i ve Středomoří. Přiznám se, že mořský rybolov mě moc nenadchnul, nebyl to můj šálek kávy. Nejraději lovím na malém rybníčku s lekníny zarostlém rákosím. Tam jsem nejšťastnější.

 Ryby nejíte, je to pravda? 

Ano. Zkoušel jsem je, jako kuchař jsem ochutnal asi všechny, sladkovodní i mořské, přesto jsem rybám nikdy nepřišel na chuť. Vadí mi asi struktura masa, je měkké a řídké. Jako kuchař rybu jen z povinnosti ochutnám, abych se přesvědčil, zda je opravdu dobrá.

 Na čem si tedy pochutnáte?

Zbožňuji samé nezdravé věci. Veškeré druhy uzenin, dobré sýry, tučná masa, bůček, sekanou, řízky a vajíčka na všechny způsoby.