„Je to neskutečné. Vždyť já nikdy nebyl střelcem, spíš ty šance připravuji. Pořád si myslím, že na to, jak dlouho hraji, jsem těch šancí mohl připravit víc. Ale je to úleva. Čekal jsem na to fakt dlouho. Na ledě chcete být pro spoluhráče přínosem. Chcete proměnit šanci, kterou vám připraví. I pro ně je to pak radost. V pětce nejste solitér, funguje tam vzájemná symbióza,“ uvedl Polanský pro klubový web.

„Pamatuji si, jak jsme dorostenci a junioři stáli během zápasů áčka za mantinelem, sledovali hráče a snili, že jednou taky budeme hrát za Třinec v mužích. Klidně ve čtvrté lajně.“Třinecký útočník Jiří Polanský

Třinec se na ledě posledních Pardubic zlepšil od druhé třetiny, v níž Polanský dostal tým po hezké kombinaci do vedení 2:1. Zbývající branky padly v závěrečné části a klíčové v ní bylo, že Oceláři po snížení soupeře na 2:3 odrazili dvěma slepenými góly další nápor domácích.

„Takové zápasy jsou strašně ošidné. Každý od vás čeká výhru, přitom soupeři, a přesvědčili jsme se o tom třeba v tom posledním domácím utkání s Karlovými Vary, hrají některé úseky zápasu velmi dobře, umí si vytvořit tlak. Podobně nebezpečné byly i Pardubice,“ vysvětlil třinecký rekordman.

Výkon týmu ho ale potěšil. „Když se držíme systému, který je nám vlastní, a neustupujeme z něj, pak to přináší úspěchy a ovoce v podobě prvního místa. V týmu je síla. Musíme ale držet koncentraci po celou dobu. Stačí pár nepovedených střídání, nevyhodíte puk a najednou je soupeř na koni,“ dodal.

Ve dvaceti měl Polanský pocit, že mu ujíždí vlak
Když Jiří Polanský přišel do Třince v 16 letech z Brna, ani ho nenapadlo, že by se jednou mohl zařadit ke klubovým ikonám.

„Pamatuji si, jak jsme dorostenci a junioři stáli během zápasů áčka za mantinelem, sledovali hráče a snili, že jednou taky budeme hrát za Třinec v mužích. Klidně ve čtvrté lajně. Takové byly naše první myšlenky a myslím si, že se to moc nezměnilo. Junioři nemají vizi dát 100, 200 nebo 300 gólů. Chtějí v první řadě hrát hokej a dělat, co je baví. Je strašně důležité, aby měl člověk radost z hokeje. A já jsem ani nikdy nebyl typ, který by si zakládal na brankách,“ uvedl Jiří Polanský v rozhovoru pro Třinecký hutník po svém 200. extraligovém gólu.

Polanský měl navíc ve dvaceti letech pocit, že mu ujíždí vlak a přiznal, že na áčko Třince mu v té době chyběla výkonnost. Ještě v sezoně 2002/03 nastupoval ve čtvrté formaci Žiliny.

„Hráči mého ročníku nebo další o jeden dva roky starší už pravidelně nastupovali v extralize. Mrzelo mě to, chodil jsem po hostováních. Ale pro mladého kluka není nic hrozného jít na rok jinam, aby se vyhrál. A mně v tomhle hodně pomohl Havířov, tam nastal zlom,“ vzpomínal na nabídku nedalekého týmu, který v té době hrál extraligu.

„Jsem vděčný, že se ozval a že mi dal šanci. Havířov dával prostor mladým hráčům, nebyl takový tlak na výsledky. Vyhrál jsem se, v létě jsem absolvoval kvalitní letní přípravu s áčkem Třince a už se v týmu udržel,“ uzavřel sedmatřicetiletý Jiří Polanský, který by rád u Ocelářů dohrál svou kariéru.

Pardubice – Třinec 2:5 (1:1, 0:1, 1:3)
Branky a nahrávky: 18. Rolinek (Hovorka), 50. Cardwell (Machala, Poulíček) – 17. Roth (Doudera, Marcinko), 25. Polanský (Růžička, Roth), 44. M. Kovařčík (Chmielewski, Gernát), 51. Marcinko (Hrňa, Růžička), 51. Cienciala (Svačina). Rozhodčí: R. Svoboda, Hejduk – Hynek, Polák. Vyloučení: 6:3. Využití: 0:1. Diváci: 6533.
Třinec: Hrubec – Krajíček, Gernát, Musil, Galvinš, Roth, Doudera – Hrňa, Marcinko, Bukarts – Růžička, Cienciala, Dravecký – Svačina, Polanský, Adamský – O. Kovařčík, M. Kovařčík, Chmielewski. Trenéři: Varaďa, Zadina a Raszka.