Autor obrazů, který nyní žije ve vesničce mezi Prahou a Mělníkem, má k Dolní Lomné blízko již od dětství. „Pocházím z Karviné a mí příbuzní měli v Lomné dvě chaty. Navíc tatínek a jeho druhá žena (maminka malíři zemřela, když byl malé dítě) díky svému zaměstnání měli k Lomné také blízko, jejich zaměstnavatelé zde měli své podnikové chaty,“ prozradil Roman Hudziec, který se do pralesa několikrát podíval ještě před lednem 1989, kdy existovala původní stezka, kam se vyráželo s průvodcem. „Po letech pak začala turistům sloužit nová naučná stezka, která však člověka nezavede přímo do pralesa, jako ta původní, ale vede jen okrajem,“ doplnil malíř, který v dané chvíli zatoužil opět proniknout do centra pralesa a požádal CHKO Beskydy o povolení vstupu. „Bylo mi vyhověno a já začal prales znovu objevovat. Dokonce jsem před rokem a půl začal pronikat i do tajů fotografování, ovšem nefotím již tolik, jako ještě rok nazpátek. Spíše se zaměřuju na specifické okamžiky, jako je třeba svítání, mlha a podobně,“ vysvětlil Hudziec a dodal, že při toulkách pralesem jsou jeho věrným průvodcem skicáky, tužky a pera. Brává sebou i akvarelové barvy.
Když Roman Hudziec vyrazí do Mionší, nemá před sebou žádný cíl. Prostě jde, inspiruje se a v okamžiku, kdy jej něco zaujme, zastaví se a začne pracovat. „Ničím se nelimituju. I když si dělám skicu, tak ani nevím, jaký bude konečný výsledek – zda nějaký dvoumetrový obraz, nebo série grafik. Takové věci neplánuju a někdy se v konečném díle začínám i vzdalovat samotné realitě. Zkrátka maluji podle toho, co se mi vybaví v paměti,“ nastínil malíř. Na výstavu v Dolní Lomné Hudziec dovezl i jeden svůj experiment – malé obrázky malované poslepu. „Zavřu oči, vyberu si pastelky a poslepu začnu malovat, aniž tuším, jaké barvy používám. Když oči otevřu, tak vědomě obraz dodělám. Přitom žasnu, jaké barvy jsem použil, což by mě jinak nikdy nenapadlo,“ prozradil malíř, který při cestách do pralesa neupřednostňuje žádné časové období. „Je mi jedno, v jakém ročním období v pralese maluji. Při každém počasí či roční době má prales své kouzlo. Například v zimě nemají stromy listí a je tam i díky odrazu světla od sněhu mnohem jasněji. Jsou slyšet i různé zvuky, které běžně neuslyšíte,“ uzavřel Hudziec. Návštěvníci výstavy v Dolní Lomné uvidí jeho tvorbu z let 2017 a 2018.
