„Mám velkou radost, že se nám ho podařilo získat. Stal se z něj výborný obránce, nabral herní zkušenosti, dovede číst hru, ale dokáže i v pravý čas podpořit útok. Je to špičkový defenzivní bek, navíc poctivý kluk, který se umí kousnout. Jeho čísla hovoří jasně. Loni byl během 49 odehraných zápasů na ledě jen u 22 inkasovaných branek Olomouce při rovnovážném stavu na ledě, to je naprosto fantastický výsledek,“ rozplývá se sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.

„Myslím si, že je Třinec nejlepším týmem v ČR, taková nabídka se neodmítá. Navíc jsem tu na popud hlavního trenéra. Důvěra kouče je pro mě vždy hodně důležitá věc. Každý chce do Třince, ale ne každého chce Třinec.“Třinecký obránce Jan Jaroměřský

Jaroměřský změnil působiště po sedmi letech. „V Olomouci jsem byl šťastný, ale přál jsem si posunout se do top klubu, který má nejvyšší ambice. To Třinec splňuje, lepší tým v naší extralize není, a proto mě to sem táhlo. Chtěl bych s ním vyhrát titul a zvednout nad hlavu mistrovský pohár,“ uvedl Jaroměřský.

Jedenatřicetiletý obránce přiznal, že o jeho služby mělo zájem více klubů. „Samotného mě zaskočilo, kolik jich bylo. Ale když se ozval Třinec, neváhal jsem moc dlouho. Nechtěl jsem kalkulovat, zda nepřijde ještě něco lepšího. Jak jsem řekl, myslím si, že je Třinec nejlepším týmem v ČR, taková nabídka se neodmítá. Navíc jsem tu na popud hlavního trenéra. Důvěra kouče je pro mě vždy hodně důležitá věc. Každý chce do Třince, ale ne každého chce Třinec,“ dodal s úsměvem.

Jaroměřský si připsal před šesti lety ve své první nováčkovské extraligové sezoně ve statistice +/- deset záporných bodů, v posledním ročníku se už ale zařadil v tomto hodnocení mezi nejlepší v extralize – skončil druhý mezi obránci a čtvrtý celkově.

„Jsem vyhranější, zkušenější a svou roli hraje i způsob hokeje. Dříve jsem pomýšlel více na útočení, teď jsem k týmu zodpovědnější. Základem je pro mě poctivá hra dozadu. Jasně, chci být platný i v útoku a kombinační hra mě baví, ale prioritně si hlídám zadní vrátka. Nesnáším, když jsem na ledě u inkasované branky,“ vysvětlil.

Hraje také srdcem, i to se podepsalo na nárůstu plusových bodů ve statistice +/-. „Jo, asi je to i tím, že se neváhám obětovat pro tým a vím, kde mám stát, abychom nedostali gól. Ale promítá se do toho více věcí. Někdy máte štěstí, že jste v pravý čas vystřídal, jindy vás podrží gólman. Ale je to pro všechny stejné a jsem rád, že se mi daří být v plusu. Je to mezi obránci ceněná statistika,“ dodal.

Řídí se heslem, že modřina zmizí, vítězství zůstane už navždy
Jan Jaroměřský bývá pravidelně v elitní desítce v Radegast indexu, který zohledňuje obětavost hráče. Před čtyřmi lety skončil dokonce druhý za Janem Výtiskem. Čelní příčky obsazuje i ve zblokovaných střelách a v poslední sezoně se v lize dělil o čtvrté místo s třineckým obráncem Milanem Douderou.

„Umím si střelu najít, nevadí mi je blokovat tělem. Když neprojde puk na bránu, nemůžeme dostat góla. Jak říkal jeden trenér, modřina zmizí, ale vítězství zůstane už navždy. Tím se řídím,“ podotkl Jaroměřský, který jednou schytal ránu pukem i do úst. „Bylo to smolné. Puk mi sjel do obličeje přes hokejku. Musel jsem do nemocnice na šití, stehů jsem měl celkem dost. Ale na druhý den jsem se už hlásil na tréninku. Tohle mě nemohlo zastavit. Pokud není něco natržené nebo není nutná operace, tak jedu dál,“ řekl Jaroměřský.

Umí i přitvrdit a podotýká, že s rozumem. „Nebojím se hry do těla, ale nejdu do souboje, pokud by to mělo být na hraně faulu. Hrozně nerad oslabuju tým a nesnáším zbytečná vyloučení. Na trestné lavici týmu nepomůžu, navíc to tam vždy hrozně prožívám,“ prozradil Jaroměřský, kterého trenéři v Olomouci nasazovali často také na hru v oslabení a týmu potom chyběl.

V posledním ročníku nasbíral jedenáct bodů (4+7), pouze jednou vstřelil v extralize během sezony více gólů (6) a přihrál na více branek (8). „Neřekl bych, že mám letos za sebou nejlepší sezonu. Byla normální. Mohl jsem být produktivnější. Věřím, že v té příští budu ještě lepší. Lidé by měli mířit pouze výš.“

Jaroměřský vstřelil v Třinci v posledním vzájemném utkání gól a byl vyhlášen nejlepším hráčem Olomouce. Svědčí mu Werk Arena? „Jo, ten zápas se mi povedl. Cítil jsem se tu dobře, jely mi nohy. Mám hru postavenou na slušném bruslení, možná by se mi proto ještě lépe hrálo na větším kluzišti. Ale poradím si se vším, jsem přizpůsobivý. Vím, že se tu musí hrát rychleji. A když mám den, je stejně jedno na jakém kluzišti hrajete,“ uzavřel Jan Jaroměřský.