Svářečku jste poprvé chytil do rukou ve škole během odborné praxe?

Měl jsem nehodu na motorce, zlomil jsem si nohu. Z pojistky jsem si pořídil veterána – Trabanta 600. Zevnitř byl zrezivělý, proto jsem si koupil svářečku, že si ho opravím sám. A tak jsem začal svařovat. Vytvořil jsem několik malých výrobků. Chytlo mě to natolik, že jsem v tom pokračoval. Napadlo mě, že si založím firmu a budu se živit tím, co mě baví.

 Jak dlouho už svařujete?

Asi od března loňského roku. Svařuji metodou MIG, využívám ocelové a kovové materiály. Studuji čtvrtým rokem obor doprava a logistika, takže ve škole jsem nesvařoval. Po maturitě bych chtěl studovat strojírenství na VŠB v Ostravě.

 Nějak jsme odbočili od vašeho Trabanta. V jakém je stavu?

Všechny zrezlé části jsem už svařil. Auto je připraveno na lakování, v zimě jsem udělal generálku mechanických částí. Trabanta si chci nalakovat sám. Zaučuje mě a pomáhá mi děda Josef, který je bývalý automechanik. Učil mě také svařovat.

 Co všechno už jste vytvořil?

Vážku, dvě kobylky, ptáčka, papouška, dinosaura, zajíčka, prasátko a trochu takovou pankovou lokomotivu. Nejmenší věc měla sotva pět až patnáct centimetrů, naopak největší měla rozměry tři na tři metry. Někdy se soustředím na menší projekty, které mi zaberou kratší dobu, deset až dvacet hodin. Jindy se zaměřuji zase na větší, v řádu desítek hodin. Teď pracuji na šestimetrovém dinosaurovi. Zatím mám hotovou hlavu. Má metr. Vytvořil jsem už kolem třiceti projektů. Plánuji vyrobit i mimoně.

 Nadání jste zdědil po dědovi?

Manuální práce, výroba různých věcí mě bavily odjakživa. Když jsme kdysi měli na základní škole bezbaťohový den, po domácku jsem si z desek vyrobil vozík za kolo. Byl velice originální. Vždy jsem snil o svařování. Nakonec mě k němu dovedla až nešťastná událost. A víte co? Na motorce už nejezdím.