Právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrana jména je právem zakotveným v Listině základních práv a svobod. Občanský zákoník výslovně deklaruje, že jedním z jeho principů je zajištění ochrany práva na zachování cti. V tomto právním předpisu je pak možné najít, čeho se může domáhat osoba, bylo-li dotčeno toto tzv. právo na zachování cti. První věc, kterou lze v takovémto případě uplatnit, je požadavek na upuštění od neoprávněného zásahu do tohoto práva, případně aby byl rovněž odstraněn následek tohoto zásahu. Dále se může takto poškozená osoba domáhat odčinění nemajetkové újmy, která jí byla tímto způsobena, a to prostřednictvím přiměřeného zadostučinění, které může být poskytnuto též v penězích.
V soudní praxi nejsou neobvyklé spory, kde jedna ze stran tvrdí, že její právo na zachování cti bylo zasaženo a domáhá se patřičné ochrany. V průběhu soudního sporu, kdy se soud zabývá, zda určitým jednáním mohlo dojít k zásahu do cti člověka, resp. do jiných prvků jeho osobnosti, se detailně zjišťuje a „rozpitvává“, nikoliv však výlučně, kým bylo předmětné jednání učiněno, koho zasáhlo, vztah mezi těmito dvěma stranami, kde a jak k němu došlo, kdo byl přítomen, kdo měl možnost se s ním seznámit, co bylo jeho obsahem a jaké následky hrozí nebo byly jím způsobeny, a tedy zda byla vůbec způsobená újma na právech člověka. Dále se posuzuje, jak se tento zásah projevuje v okolí poškozeného, a to především v okruhu jeho rodiny, přátel, spolupracovníků, a jak takovýto zásah vnitřně vnímá sám poškozený.
Jak lze z výše uvedeného dovodit, problematiku cti nelze nejen jednoduše shrnout, ale i samotná její „aplikace“ v soudním řízení, s přihlédnutím k množství okolností, kterými se soud musí zabývat, činí tuto problematiku velice náročnou.
