Jen co jsme uzavřeli další pomyslnou životní kapitolu, tentokrát s číslem 2019, již zvolna začínáme žít příběh kapitoly s označením 2020. Znovu tak u spousty lidí nastal čas plnění novoročních předsevzetí, jejichž vedoucím motivem je často zlepšení osobní, rodinné, společenské, pracovní či jiné situace.

Dnešním článkem ukončíme naše povídání o problematice dědického práva, když si připomene institut vydědění. Zákon stanoví, že zůstavitel může vyloučit tzv. nepominutelného dědice z práva na jeho povinný díl, či ho v jeho právu na povinný díl zkrátit. Zároveň uvádí důvody, pro které může zůstavitel k takovémuto kroku přistoupit.

V minulých článcích jsme se zabývali dědickou smlouvou a částečně i závětí, přičemž dnes si přiblížíme nejslabší z dědických titulů, tj. dědění ze zákona. A to včetně situace, kdy se na základě této zákonné posloupnosti nedobereme kýženého výsledku, tedy nalezení dědice.

Jednou z novinek, které nový občanský zákoník zavedl v oblasti dědického práva, je tzv. dědická smlouva. Ta se kromě dědění ze zákona a dědění na základě závěti stala dalším z možných právních titulů nabytí dědictví.

Zákonná definice praví, že závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Závěť představuje jeden z dědických titulů vedle dědické smlouvy či zákona, na jejichž základě jsou dědici povolávání k dědictví.

Existence pozůstalosti představuje základní podmínku, od níž se odvíjí právní úprava dědického práva a postavení dědice. Pozůstalostí rozumíme celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Pozůstalost tak tvoří souhrn všech aktiv (nemovitosti, peněžní prostředky, pohledávky apod.) a pasiv (dluhy apod.)

Minule jsme si vysvětlili základní pojmy spojené s dědickým právem. V tomto článku se zaměříme na situaci, která se na první pohled může jevit jako nepředstavitelná, nicméně život sebou přináší tak různorodé situace, že ani tuto nelze bez dalšího vyloučit.

Od roku 2014 se s účinností nového občanského zákoníku v oblasti dědického práva změnilo mnohé. Byly zavedeny zcela nové právní instituty a dědické právo se začalo více orientovat na ochranu vůle zůstavitele. Některé instituty mohou mít v případě nevědomosti a s tím související případnou nečinností dědiců mnohdy překvapivý nežádoucí dopad v jejich osobní a majetkové sféře.

V případě vadného zhotovení stavby dává občanský zákoník objednateli právo, aby spolu se zhotovitelem stavby povolal k odpovědnosti poddodavatele zhotovitele (subdodavatele), a dále i toho, kdo dodal stavební dokumentaci a toho, kdo prováděl dozor nad stavbou.