V dnešním článku si obecně vymezíme formu právních jednání s možnými dopady na smluvní vztahy. Z pohledu formy rozlišujeme právní jednání provedené ústně, písemně či konkludentně. Občanský zákoník je v tomto směru poměrně variabilní, neboť vycházejíc ze zásady autonomie vůle ponechává každému právo volby ohledně konkrétní formy právního jednání.

V dříve publikovaných článcích jsme se zabývali úniky, či týráním zvířat. Dnes si připomeneme, jak je na zvíře v základním měřítku nahlíženo z pohledu norem občanského práva, a to v návaznosti na soudní judikaturu.

V současnosti se výrazně do popředí dostává téma náhrady škody v souvislosti s „koronakrizí“ a dopadů mimořádných opatření na jednotlivé osoby. Účelem tohoto článku však není polemika o tom, zdali se při uplatňování nároků na náhradu škody řídit ustanoveními krizového zákona či zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, či vymezit přesný návod, jak v tuto chvíli postupovat.

Někteří ze čtenářů možná zachytili informaci o tom, že dne 23. 4. 2020 vláda ČR vydala nařízení (č. 202/2020 Sb.), kterým se nařizuje cenové moratorium nájemného z bytů. Toto nařízení v jednom, zcela stručném § 2 zakotvuje, že „Nájemné z bytu nelze po dobu ode dne účinnosti tohoto nařízení do dne skončení mimořádného opatření při epidemii zvyšovat.“

V dřívějších článcích jsme se zaměřili na některé trestné činy v souvislosti s šířením koronaviru. S ukončením nouzového stavu, při zachování a změně některých opatření pro zabránění šíření koronaviru je vhodné zmínit úpravu některých pravomocí orgánů Policie České republiky a strážníků obecní policie, a to v návaznosti na trestání přestupků. Po konci nouzového stavu jsou totiž ministerstvem zdravotnictví nadále uplatňována mimořádná opatření dle zákona o ochraně veřejného zdraví.

V dnešním článku se podíváme na jednotlivá opatření pro oblast insolvenčního řízení vyplývající z již dříve zmiňovaného zákona č. 191/2020 Sb., účinného od 24. 4. 2020.

V souvislosti se snahou vlády ČR co nejvíce zmírnit dopady „koronavirové krize“ je přijímána celá řada zákonů vztahujících se k jednotlivým oblastem společenského, resp. právního života. V dnešním příspěvku se podíváme zejména na to, jaká opatření byla přijata ve vztahu k exekučnímu řízení.

Dnes si obecně vymezíme trestný čin šíření poplašné zprávy. Skutková podstata tohoto trestného činu je v současnosti hojně diskutována v souvislosti s různými zprávami o původu a vlastnostech koronaviru. Ostatně, nejedná se pouze o zmíněný virus. V informacemi protkané společnosti totiž může mít šíření záměrných nepravd vcelku zásadní dopad na poměrně značnou část osob.

Přestože v dnešních dnech již dochází k pozvolnému zmírňování opatření týkajících se zabránění šíření onemocnění COVID-19, je pravděpodobné, že mnoho letních zahraničních dovolených se s ohledem na zákaz vycestování do zahraničí neuskuteční.