„Organizace, trenéři, spoluhráči, to vše mi tu tehdy sedělo. Poznal jsem také, jaké je tu zázemí, což je pro mě důležité. Byl jsem z toho unesený, cítil jsem se tu komfortně,“ vzpomínal Nestrašil. „Líbilo se mi také město, je obklopeno krásnou přírodou. S manželkou jsme si koupili kola a moc se těším, až ve volných dnech prozkoumáme okolí,“ pokračoval.

„Líbil se mi také Třinec, je obklopen krásnou přírodou. S manželkou jsme si koupili kola a moc se těším, až ve volných dnech prozkoumáme okolí.“Andrej Nestrašil

Nestrašila zlákaly i ambice. „Chtěl jsem do týmu, který má každoročně šanci na úspěch. Je mi třicet a vyhrál jsem dosud jen Calder Cup (za vítězství v AHL). To jsem měl 21 let a ani jsem se na triumfu moc nepodílel. Vím ale, jak to chutná, a rád bych byl opět součástí mistrovského týmu,“ podotkl. Dodal, že určitě zůstane celou sezonu.

Sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek jej označil za rozdílového hráče, což potvrdil Nestrašil i před dvěma lety – Hradci Králové vstřelil branku a ve Vítkovicích si připsal tři asistence. V dospělých kategoriích ale jinak tolik produktivní nebyl. Nejvíce bodů nasbíral v sezoně 2013/14 v AHL (16+20). V KHL se jeho příspěvek pohyboval v každém ročníku v základní části mezi 23 až 30 body.

„Odvíjí se to od role v týmu i kvality soutěže,“ podotkl Nestrašil. „Poslední roky jsem hrál v KHL centra. Dokážu ho hrát, jsem celkově zodpovědný dozadu, ale nedostával jsem se proto moc do útočné fáze, a bodů tolik nebylo. Hodně také záleží, zda dostává hráč důvěru v přesilovkách a na jakém postu. Ale budu hrát, kde mě trenér postaví a co po mně bude chtít. Podřídím se ve prospěch týmu. Vím, že je tu spousta skvělých hráčů. Hlavně, aby se dařilo mančaftu a vyhrávalo se,“ přál si.

Nestrašil před dvěma lety nastupoval v jednom útoku s Petrem Vránou a Matějem Stránským, jehož by mohl v elitním útoku nahradit.
„Typologicky jsem jiným hráčem. Mates je více přímočarý do branky a kolem ní je hodně šikovný. Já spíše nahrávám, než střílím. Dokážu se ale přizpůsobit potřebám lajny. Doufám, že část jeho branek přeberu, chci být týmu prospěšný i takhle,“ pokračoval 191 centimetrů urostlý útočník.

Připravoval se pod dohledem odborníků ze zámoří
Andrej Nestrašil patřil k hráčům, kteří se připravovali na sezonu individuálně. Prvních šest týdnů trénoval v USA pod dohledem odborníků, kteří mu před dvěma lety pomáhali s návratem do NHL. Tehdy si zaplatil tréninky ve skupině Garyho Robertse, jejíž součástí byl i Connor McDavid.

„Spolupráce pokračuje, jen už nelétám do Toronta. To bych musel hrát dvacet let NHL, abych to splatil,“ pousmál se Nestrašil. „Bylo v plánu, že za mnou přiletí na dva týdny, ale situace ve světě s covidem je nepustila. Komunikujeme tak hlavně přes různé aplikace. Zpracovávají mi tréninkové programy, každý den jsme v telefonickém kontaktu. Natáčím se u cvičení, dávám jim zpětnou vazbu, jak se cítím,“ upřesnil.

Dodal, že cvičení, jaká provádějí, se těžko v pár větách popisují. „Stejně by nikomu nevyrazila dech. Tahle cvičení se běžně dělají i jinde, ale vyhovuje mi individuální přístup a že mi plán šijou na míru. Když mě něco bolí, zohlední to při výběru cviků, zařadí i nějaké rehabilitační. Zajímají se o nové trendy, vzdělávají se. Když něco objeví, podělí se o to se mnou,“ pokračoval.

Z USA se přesunul během června do Prahy. „Trénoval jsem šest týdnů s dalšími hokejisty. Například i s Tomášem Hertlem, Filipem Zadinou, Michaelem Špačkem. K dispozici jsme měli i dovednostního kouče. Na ledě jsem byl ale jen párkrát,“ upřesnil.

Nestrašil s Oceláři podepsal smlouvu před měsícem, chyběl tak na týmovém soustředění v Tatrách. S novými spoluhráči se sešel až před dvěma dny na prvním tréninku na ledě.

„Začali jsme Wingate testem. Není dlouhý, trvá jen třicet sekund, ale musíme při jízdě na kole vyvinout maximální možnou rychlost, přičemž se postupně přidává zátěž. Člověka to zavaří, chvilku jsem byl nepoužitelný. Ale jinak jsem se cítil během tréninku dobře, i když se hodně bruslilo. K tomu jsem prohrál i v bagu, tak jsem bruslil navíc, i proto jsem na konci vytuhnul. Ale to je normální. První dva týdny mi trvá, než si moje tělo trochu přivykne,“ uzavřel Andrej Nestrašil.

Více se o Andreji Nestrašilovi dočtete na celé straně aktuálního vydání Třineckého hutníku.