V roce 1950 nastoupil Vladislav Josiek do učení v Třinci. „Po nástupu jsem nevěděl, čím budu. Všichni jsme pilovali, svařovali, kovali. Během prvního pololetí jsme okusili všechny profese. Pak přišel mistr a rozdělil nás podle oborů. Já jsem od druhého pololetí dojížděl do Bohumína na obor elektro. Naštěstí jsem se brzy vrátil, protože v Třinci se začal vyučovat i tento obor,“ vyprávěl Josiek, který po skončení školy nastoupil do elektrických dílen.
Líbilo se mu tam a po vojně se vrátil nazpátek. Ovšem jako pro mladého pro něj nebyla vhodná platová třída, jedině až někdo půjde do důchodu. „Tak to tenkrát bylo. Ovšem měla se začít stavět Válcovna C. Už v roce 1959 nás tam bylo 10 a pomáhali jsme montérům. Dělali jsme instalační práce a jiné činnosti. A na počátku května začaly první zkoušky. První sochor sice neprošel, ale druhý už ano. To bylo radosti! Každý si kousek toho sochoru uřezal domů na památku. Ani nevím, kde ten můj skončil,“ usmíval se jubilant.
Místo důchodce živnostník
Když se Válcovna C rozjela, Vladislav Josiek pracoval na elektroúdržbě, poté v dílně a nato jako revizní elektrikář. Při zaměstnání studoval střední školu na Kanadě a stal se mistrem na směně. Zde dělal 10 let, aby se stal mistrem na dílně, kde vystřídal do důchodu odcházejícího kolegu. „Na této pozici jsem pracoval 12 let, když jsem v 58 letech odešel do předčasného důchodu,“ svěřil se Josiek, který si vzápětí udělal kurz a stal se osobou samostatně výdělečně činnou.
Začal podnikat v oboru elektro. „Mohl jsem si dělat, kdy jsem chtěl. Práci jsem bral v okolí Třince a dělal revize, opravy, kontroly, ale i instalace. Tak jsem se bavil až do svých 80 let. To už jsem opravdu přestal pracovat,“ zdůraznil jubilant. V současné době si s manželkou užívají života.
Jejich koníčkem je práce na zahradě, ale přiměřeně věku. Pro radost. Manželé Josiekovi společně vychovali tři děti, mají 4 vnoučata a 3 pravnoučata.
Láska k fotbalu
Od dětství hrál Vladislav Josiek fotbal za klub Sila Třinec. „Byl to polský tým. Já ale chodil do polské školy, takže jsem za žáky a dorost hrál za něj. V Třinci existoval i český klub. V roce 1952 se ale kvůli tehdejšímu režimu polské kluby začaly omezovat. Třinecké týmy se spojily a po roce se společný celek jmenoval Baník Třinec,“ vzpomínal Josiek s tím, že se jednalo o mužstvo podporované třineckou hutí.
Ovšem fotbalová kariéra Vladislava Josieka začala nabírat jiný směr. V mužích si zlomil nohu a rok nehrál. Začal stavět rodinný dům, k tomu dálkově studovat školu a na svět přišly děti. Na fotbal už nezbýval čas.
Ovšem rozlučku s fotbalem si elektrikář z Líštné nemohl přát lepší. V roce 1959 přijelo tehdejší národní fotbalové mužstvo Československa, za které již hrával Masopust, Pluskal a další, na soustředění v Řece. „A proti nám sehráli přípravný zápas. Tímto mačem jsem ukončil svou fotbalovou kariéru. A rovnou proti Masopustovi,“ smál se Josiek. Legendární československý tým pak v roce 1962 vybojoval na mistrovství světa stříbrné medaile.
