„K Policii ČR jsem nastoupil v roce 1995, konkrétně do Mostů u Jablunkova. Tenkrát tam sídlilo oddělení pohraniční policie, což už je nyní minulostí. Měli jsme na starosti československou hranici od Hrčavy po Velký Polom. My jsme měli na starost takzvanou zelenou hranici a cizinecká policie přímo hraniční přechody. Později se obě policie sloučily. Bylo to vlastně dva roky po rozdělení tehdejšího Československa,“ řekl Sikora, který bydlí v Jablunkově.
Po třech letech přešel jako řadový policista na jablunkovské obvodní oddělení. Měl na starost veškeré věci od spisů až po venkovní služby. „Během této doby jsem ještě necelý rok pracoval jako kriminalistický technik. Dalo by se říci, že tímto směrem se ubírala moje kariéra, a nějakou dobu se zdálo, že bych to mohl dělat. Nakonec jsem se vrátil do Jablunkova a od roku 2003 pracoval v Třinci jako zástupce vedoucího oddělení a od roku 2008 jsem přišel opět do Jablunkova, to už jako vedoucí obvodního oddělení,“ dodal policista, jenž Třineckému hutníku poskytl následující rozhovor.
Neměl jste obavy kvůli reakcí lidí dělat policistu v místě svého bydliště?
V Mostech to člověk nějak neřešil, navíc tamní problematika byla směřována více do prostoru státní hranice. Při působení v Jablunkově jsem hodně dbal na soukromí, nesnažil jsem se vystupovat nějak moc navenek, takže mě hodně místních ani nezná.
Myslím si, že tohle se mi podařilo. Když dnes přijdu mezi lidi, drtivá většina ani neví, že jsem policista, natož že jsem z Jablunkova. Na druhou stranu musím říci – jednou jsem se účastnil politického života ve městě a kandidoval do zastupitelstva. Zde se má anonymita obrátila proti mně – lidé mě neznali, a tím pádem ani nevolili. Znalost místních poměrů pro mě byla plusem, protože spolupráce se starosty i místními lidmi mi hodně pomáhala. Myslím si, že člověk zvenčí by zde měl trošku problém, protože nátura místních lidí je specifická, včetně nářečí a myšlení.
Které vesnice má váš obvod na starost?
Působíme v oblasti jablunkovské obce s rozšířenou působností kromě Milíkova, který už policejně spadá pod Třinec. Jedná s o 11 obcí.
Spolupracujete se starosty obcí?
Starostové jsou ze zákona o obcích zodpovědní za bezpečnost ve svých obcích. Náš cíl je společný, proto úzce spolupracujeme. A zde si nemůžu stěžovat, když jsme něco potřebovali, vycházeli nám vstříc a naopak my jsme se snažili být nápomocni obcím. Vždy jsme našli nějakou společnou cestu nebo nějaký kompromis.
Máte v zásobě nějakou veselou příhodu?
Veselých příhod u policie moc není. Ale na jednu si vzpomínám. Frýdek-Místek řešil případ, kdy jeden pán předložil jako důkaz tajnou i trošku špatně slyšitelnou nahrávku, ovšem po našymu. Kolegové z Frýdku-Místku mě poprosili, zda bych jako člověk, který nářečí ovládá, nahrávku nepřeložil. Vzhledem ke kvalitě to bylo složité, ale udělal jsem to. Dotyčný se ovšem nechtěl ztotožnit s výsledkem šetření, a když zjistil, že jeden z důkazů byl udělán mnou, chtěl po mě tlumočnické razítko, pověření k provozování tlumočnické činnosti a zároveň na mě chtěl podávat trestní oznámení – nepravdivý znalecký posudek. Pobavilo mě, že si někdo myslí, že existuje oficiální tlumočník našeho nářečí.
Vzpomenete si i na kuriozní případ?
Na jeden kuriozní si vzpomínám, ale byl smutný. Souvisí s migrací v našem regionu. Při čištění lesa lidé pod kupou klestí objevili lidské tělo. Jednalo se o ženu z Asie. Šetřením jsme zjistili, že žena zemřela na následky zranění a vyčerpání při dlouhé cestě z Asie zřejmě až do Německa. Skupina, které žena byla součástí, potřebovala jít dále, a když to řeknu natvrdo – v dané chvíli jim byla na obtíž. Proto ji tam nechali a zahrabali klestím.
Kuriozita je v tom, že převaděči se po předání skupiny vrátili, aby tělo ženy pohřbili. Měli s sebou lopaty, krumpáče, aby tělo zahrabali. Jenomže tělo již bylo nalezeno, my místo zajistili a oni nám vlastně vešli do náruče. Díky tomu uvízli v naší síti a případ jsme mohli celý rozkrýt.
Nejednalo se o žádnou vraždu, ale nešťastnou náhodu. Problém byl v nelegální činnosti a neposkytnutí první pomoci. Bohužel žena zemřela dosti nepěknou smrtí.
Celý rozhovor jsme přinesli v aktuálním vydání Třineckého hutníku.