Nyní Hrubec přiznává, že ho nová role táty změnila a že mu prospěla i po hokejové stránce. „V mém žebříčku hodnot vystřídaly zdraví dítěte a rodina v čele kariéru. Nic to ale nemění na tom, že chci podávat nejlepší výkony a že čas strávený s malým nejde na úkor hokeje. Není to jak ve formuli 1. Říká se, že když se narodí pilotovi dítě, tak zpomalí o vteřinu na kolo, protože se začne o sebe bát. I proto jsou jedni z nejlepších pilotů bezdětní. To není můj případ, v hokeji se rychlost narozením dítěte neztrácí,“ pousmál se Hrubec.
Přiznává, že ho nová role změnila i lidsky. „Probudil se ve mně ochranářský typ, možná jsem i více sentimentální. Pořád se k Adámkovi musím tulit. Chybí mi jen vidlička s nožem, abych ho snědl. Také ho rád sleduju. Když jsem v noci přijel ze zápasu a dal ženě pusu, lehce jsem telefonem osvítil pokoj a koukal jsem na něj, jak spinká, a rozplýval se nad tím, jak je krásný. Ten pohled mě také nabíjí,“ pokračoval sedmadvacetiletý gólman, který svému synovi občas říká starosto. „Často mi připadá, jako by byl zadumaný a nad něčím přemýšlel,“ dodal s úsměvem.
„Přebalím, vykoupu, když je potřeba. Ale jinak si s ním převážně hraju. Těším se, až začne chodit a až spolu budeme objevovat svět.“Šimon Hrubec
Ze všeho nejvíce ale na Hrubce zapůsobil čtyři měsíce starý zážitek z porodnice. „Všem chlapům bych doporučil, aby u porodu byli. Prohloubí to vztah páru. Osobně si hrozně vážím ženy za to, co musela protrpět, aby na svět přišel takový zázrak přírody. Každý by měl vidět, co za úsilí v tom je, než aby druhý den přišel k hotovému. Aby to nebral jako samozřejmost,“ vysvětlil.
Možná i proto pomáhá manželce rád s čímkoli, o co ho požádá. „Míša zvládá perfektně starost o domácnost i o Adámka. Snažím se zapojit. Přebalím, vykoupu, když je potřeba. Ale jinak si s ním převážně hraju. Myslím si ale, že v tuhle chvíli, a řekněme až do roku, je pro něho alfou a omegou maminka. Když to řeknu blbě, připadá mi, jako by mě ani nepotřeboval. Těším se, až začne chodit a až spolu budeme objevovat svět. Budu mu ukazovat a popisovat, co je co, a dělat všechny sporty. Těším se,“ podotkl.
O projektu Pojď ven
Třinec Šimon Hrubec se společně s Michalem Raszkou a Jurkem Gorylem podílí na projektu Pojď ven, jehož smyslem je vrátit děti na hřiště a přivést ke sportu.
„Je možné, že s narozením syna uvažuju i v tomhle jinak. Nechtěl bych, aby visel na počítači, tabletu. Jasně, technologie budou součástí lidského žití, ale to by měl být pohyb také. A když jedeš Třincem, vidíš často holé plácky. Nechci nikomu křivdit, ale dětí na hřištích je rozhodně méně než za nás, přitom se staví krásná sportoviště. Chtěli jsme vymyslet, jak děti dostat ven,“ vysvětlil Šimon Hrubec.
V dnešní tištěné verzi Třineckého hutníku se navíc dočtete, jak učil Šimona Hrubce jeho otec zodpovědnosti. Prozrazuje, že si z přebalování učinil před zápasy rituál a vzpomíná, jak byl zákaz jít po škole ven tím největším trestem.
